Důl založil průmyslník Salomon Mayer Rothschild v roce 1852. Při hornické činnosti na dolech Karolina a Šalomoun se zjistilo, že uhelné sloje jsou vyvinuty směrem k Vítkovicím. Proto v roce 1851 byly provedeny dva vyhledávací vrty. Na základě výsledku byl založen nový důl pod názvem Tiefbauschacht (Důl Hlubina). První těžba z otvírek byla vytěžena jámou v roce 1857, pravidelná těžba uhlí začala v roce 1867.

Mezi dolem Hlubina a vysokými pecemi Vítkovických železáren byla vybudována koksovna. Tím vznikl ojedinělý komplex od těžby uhlí, přes úpravnu, výrobu koksu až k výrobě surového železa. Dnes je tento průmyslový komplex Národní kulturní památkou ČR a usiluje o zapsání do Seznamu UNESCO.

Pro dělníky byla postavena v létech 1866 až 1873 v těsném sousedství dolu dělnická kolonie, kde bylo 47 domků, každý se čtyřmi byty. Současně se v okolí dolu vystavěly úřednické domy pro důlní techniky a administrativní pracovníky.

V květnu 1921 byl proveden slavnostní výkop pro novou moderní těžní jámu č.2, která měla v průměru 6,1 metrů. V září 1924 jáma dosáhla hloubku 437 m. Byl instalován unikátní parní těžní stroj o výkonu 3200 ks, výrobek a chlouba Vítkovických železáren, v té době největší ve střední Evropě. Měl vrtání válců 1200 mm a zdvih 1800 mm. Klece měly čtyři etáže, každá pro dva důlní vozy. Byla postavena ocelová těžní věž vysoká 49,80 m, která je dnes prohlášena za kulturní památku ČR. V listopadu 1931 byl k Dolu Hlubina přiřazen Důl Šalomoun, kterému patřil od roku 1895 i Důl Karolina.

Během okupace se důl Hlubina přejmenoval na Tiefbauschacht. V roce 1943 byl instalován další nový elektrický bubnový těžní stroj s motorem 1500 kW a každá klec měla 3 etáže.

Po druhé světové válce byl důl znárodněn a začleněn do národního podniku Ostravsko-karvinské kamenouhelné doly. Dne 17.7.1946 došlo k přejmenování dolu na Důl Bohumil Laušman. Po změně politických poměrů se důl vrátil v únoru 1949 k původnímu názvu Důl Hlubina.

V dubnu 1958 došlo ke sloučení Dolu Hlubina s Dolem Jeremenko v jeden národní podnik.

V létech 1957-1961 se prohloubila výdušná jáma č.1 na konečnou hloubku 796,6 metrů a těžní jáma č.2 na konečnou hloubku 1022,6 metrů. Parní těžní stroj v roce na tuto hloubku již nestačil a proto v roce 1974 byl zrušen a nahrazen elektrickým těžním strojem KOEPE 6008.

V rámci nové organizace v OKR byl Důl Hlubina začleněn k 1.1.1987 do důlního podniku OKR – Důl Ostrava. Za dobu svého trvání vytěžil důl 47,160 mil.tun koksovatelného uhlí.

Na Dole Hlubina byly dva veliké výbuchy, které způsobil metan. V roce 1867 ve sloji Juno zahynulo 53 horníků a v roce 1960 ve sloji Flora bylo 54 mrtvých.

Poslední vůz uhlí se vytěžil 30.6.1992 a je vystaven v Hornickém muzeu. Obě jámy byly zasypány v roce 1996.

V současné době patří Důl Hlubina pod s.p.DIAMO – závod Odra, který nemalými finančními prostředky postupně opravuje jednotlivé povrchové objekty. V bývalé správní budově je vystavena muzejní sbírka historických dokumentů, fotografií, důlních map a různých předmětů, které se týkají historie Dolu Hlubina.

Pokud bude Důl Hlubina společně s Dolní oblasti VÍTKOVIC a.s. zapsán do Seznamu kulturních památek UNESCO, ještě o něm v budoucnu mnoho uslyšíme.

Vítězslav Hettenberger