Důl Trojice byl původně založen jako mělký v roce 1844 hrabětem Stanislausem Wilczkem a obdržel název podle dne založení – svátku sv. Trojice (Dreifaltigkeit Schacht). Nedaleko jámy byla založena úklonná štola Bedřich, která sloužila k chůzi lidí do dolu. V roce 1848 vznikla u dolu koksovna. Přestavba dolu Trojice na hlubinný provoz začala v květnu 1870. Zakladatelem byl hrabě Johann Nepomuk Maria Wilczek. Těžní jáma byla vybavena dvouválcovým parním těžním strojem. Velká rekonstrukce dolu proběhla v roce 1899, kdy byla postavena ocelová těžní věž, nová strojovna a instalován parní těžní stroj.  V té době se dobývalo pod zastavěnou části Polské Ostravy tzv. na zakládku, na Dole Trojice byla poprvé na Ostravsku zavedena plavená zakládka. Ani to ale nezabránilo velkým poklesům terénu, které způsobily škody na budovách, komunikacích, zemědělské půdě apod. Například kostel sv. Josefa poklesl vlivem poddolování o 6 metrů a musel být v letech 1913–29 uzavřen a rekonstruován. Polskoostravský hrad poklesl o 11 metrů a od roku 1930 byl z tohoto důvodu neobydlen.  Na počátku druhé světové války byla vyhloubena jáma Trojice č. 3, která dosáhla konečné hloubky 699 metrů. Dle tehdejšího záměru tato jáma měla mít hloubku 1153 m a měla se stát ústřední těžní jámou všech dolů hraběte Wilczka.  V rámci přestavby a modernizace Dolu Petr Bezruč došlo k 1. červenci 1961 k organizačnímu sloučení Dolu Petr Bezruč s Dolem Trojice, který se tak stal pobočným závodem. Jámy Trojice č. 1 a č. 2 byly zasypány v roce 1970 a jáma č. 3 v roce 1974. Tak skončil Důl Trojice, který se nesmazatelně zapsal do historie Slezské Ostravy.