Milá sestřičko,
o tom, že náš pan doktor Jan May koupil od živnostenské banky hotel Skalka na rozhraní Čeladné a Velkých Kunčic, ze kterého chce udělat sanatorium pro horníky, si cvrlikají vrabci na střeše nejen v Mariánských Horách. Někteří mu fandí, jiní tiše i nahlas závidí. A protože pan doktor je muž činu, rozhodl se, že naváže spolupráci s podobným zařízením v Horních Uhrách a zajede se tam podívat, aby se inspiroval.
Byl jsem na jeho přednášce po návratu ze Slovenska pro spolek Odra v Malé dvoraně Národního domu (vezl jsem ho tam s Ferdou) a tak Ti mohu věrně reprodukovat, jak popisoval svou exkursi. Pro upřesnění připomínám, že akademický spolek Odra, vznikl za účelem mravního povznesení a vzdělání zdejšího lidu. Jeho cílem je zvelebit hospodářské poměry našeho kraje a uvést své vznešené myšlenky v skutek. Vlivným členem tohoto sdružení vysokoškolsky vzdělaných intelektuálů je i MUDr. Jan May.
Na lékařské fakultě v Praze, kam May chodil do školy, byla mezi některými studenty velmi oblíbená 600 stránková Nauka o lázeňství. Napsal ji absolvent vídeňské univerzity, dnes báňský a lázeňský lékař Štěpán von Boleman. Právě ta kniha přivedla našeho pana doktora na myšlenku věnovat se lázeňství a nasměrovala ho na Ostravsko, o kterém od místních rotschidových geologů věděl, že nad uhlím v Ostravě se nacházejí vydatné léčivé jodobromité vody, které už dávno využívají i lázně v Darkově.
Doktor Boleman se vědecky zabývá balneoterapii a klimoterapii (neumím latinsky, ale určitě to nejsou sprostá slova), je zcestovalý po evropských místech s léčivými prameny a přednáší na Mezinárodních kongresech veřejného lékařství na téma léčení termální vodou. Jeho domovskými termálními lázněmi jsou Vyhne, hornická vesnice nedaleko jeho rodné Báňské Štiavnice. Ty postupně zvelebil a zmodernizoval tak, že se staly nejvyhledávanějším a nejvýznamnějším lázeňským místem v Uhersku. Klientelu tvoří zejména zámožní obyvatelé Budapešti. Vyhne díky tomu jen kvetou.
Pan doktor May ho kontaktoval, pan doktor Boleman mu poslal pozvání, spolek Odra cestu morálně podpořil a tak políbil ženu Boženu a spolu s jejím bratrem, se svým švagrem, doktorem Bohumilem Müllerem se vydali na Slovensko. Já jsem je zavezl s Ferdou na nádraží do Přívozu – vlak směr Košice.
Na přednášce v Národním domě, při hojné účasti, jsme se od doktora Maye dozvěděli, kolik hradů z vlaku viděli (třeba Strečno), kolik tunelů projeli a kolikrát přestupovali, než vystoupili na nádraží v Štiavnici a zamířili do lékárny Jána Margótsyho, odkud se měli dopravit do Vyhni. Baňskou Štiavnici znají ostravští báňští, zejména ti starší inženýři velmi dobře, většina z nich tam totiž studovala na tamní slavné hornické akademii, kterou založila pro rakousko-uherskou říši Marie Terezie a její počátek se datuje k roku 1763.
Rodina pana lékárníka Margótsyho zajišťuje osobní dopravu i na jednodenní návštěvu těchto lázní. Není to z centra Štiavnice vůbec daleko, kočárem to trvalo necelé 2 hodiny. Poté, co naši doktoři výletníci vystoupali nad zlato-stříbro rudné město, které je uchvátilo svou výstavností měšťanských domů a uviděli shora Kalvárii, klopačku ( vstavaj Jano hore, na baňu klopaju), Starý zámek, Nový zámek a projeli kolem tajchu (tak se nazývají speciální nádrže na vodu – rybníky, která pohání tamní šachetní stroje, což je místní rarita) začali klesat do úzkého, klikatého údolí. Vedle cesty jsou vstupy do stále funkčních horizontálních důlních chodeb, kterými je místní malebná pahorkatina provrtána, jako ementál. Některé vedou až do oblasti Horduše. Údolí se pak otevřelo a oni byli v lázních, které jim vyrazily dech.
……..pokračování příště …….