Milá setřičko,

konečně se rozhoupali. Ptáš se kdo? No přece radní  Moravské Ostravy. To, co pokaždé zažívám, když vezu našeho pana doktora Maye od nás ze Lhotky na nějakou akci do centra, je  na pováženou.  Kočí na  kozlících svých bryček si po městě totiž  jezdí,  jak chtějí. Mají pocit, že se jim nemůže nic stát a  že všichni by jim měli uhnout z cesty. Nejhorší je to v zimě. Cesty jsou zaváté, sníh málokde odklizený a oni si myslí, když řídí, že jsou pány zeměkoule. Ještě teď mám třesavku, když si vzpomenu, jak jsem na vlastní oko viděl  ujíždějící koně v nejprudším běhu se saněmi řízené jakýmsi šílencem z náměstí do Zámecké ulice. Sáně sebou smykly v rohové zatáčce tak prudce, že se přesmykly  až k protějšímu domu a jen štěstím lze nazvat, že tou dobou nikdo kolem domku nešel.

Na čem se tedy radní usnesli? Aby se rychlou jízdu nejezdilo městem, zejména na křižovatkách ulic. Toto usne­seni bylo veřejně oznámeno a tak fiakristé, majitelé  povozů i velocipedů vědí, že rychlá jízda v ulicích, kde jsou veřejné budovy, školy a také na křižovat­kách ulic, bude trestána pokutou 4 K.  Kéž by to vzali na vědomí. Já se tím určitě budu řídit, aby pan doktor May byl se mnou na kozlíku spokojen a nemusel jsem platit policajtům pokutu.

 

Ze šachty Ignát vás na Hamrech zdraví

bratr Josef

 

1.srpna 1901

brycka

P.S.

Ještě, že jsem dopis nezalepil. Musím připsat, že to, co bylo nařízeno, se nerespektuje a  výsledek je příšerný.

Ve čtvrtek k večeru vezl kočí Zvěřinových závodů Jan Koláček pana ředitele Oppla z Vítkovic do Polské Ostravy. Na křižovatce ve Františkovém Údolí u hospody pana Fišera jel tak prudce a tak neopatrně, že přejel pětiletou holčičku  horníka Gřibčíka, jak šla do obchodu. Přejel ji přes krk, takže byla okamžitě mrtvá.  Gřibčík fárá na Ignátu, takže se o ničem jiném u nás nemluví, než o tom hrozném neštěstí.