Milá sestro ve Starých Hamrech,
musím Ti popsat velezajímavou přednášku v Národním domě, kde jsem doprovázel našeho pana doktora s jeho ženou Boženou. Avšak popořádku. V pravé poledne přišel za mnou placmajstr, abych ihned ukončil šichtu, vytáhl závodní bryčku, zapřáhl Ferdu a přistavil na náměstí u vily pana doktora Maye. Venku je hnusné počasí a jen s odřenýma ušima jsem to stihl a vezl je na Moravskou Ostravu, kde se konalo povídání pana doktora Vladimíra Ambrose o přírodním léčení. Pořádatelem byl ženský spolek Dobromila, kterého je paní Božena zakládající členkou a akce začínala přesně ve 3 hodiny. Byl to fofr, ale jsem rád, že mne pan doktor May pozval dovnitř.
Malá dvorana Národního domu byla nabita k prasknutí, stál jsem vzadu, ale vše jsem dobře slyšel a tak ti mohu povykládat, co se tam říkalo.
Přednáška MUDr. Vl. Ambrose dne 2.ledna 1902 „O přírodním léčení“, jak si ji zapamatoval Josef Magdon, tesař a osobní kočí MUDr.J.Maye ze šachty Ignát:
Člověk již od pradávna hledal při svých neduzích a chorobách pomoc v přírodě a v prostředcích přírodních. Není proto divu, že odlišná chuť, zápach nebo teplota porůznu vyvěrajících pramenů jej lákala a že poměrně velmi brzy poznal čarovnou moc přírodních léčivých vod. Zprávy o léčivých účincích některých minerálních pramenů se rychle rozšířily a tak v blízkosti těchto zřídel vznikaly lázně, kam přicházeli nemocní lidé z blízkých i vzdálenějších krajů, aby našli své ztracené zdraví.
Poměrně velmi vzácně se vyskytují i na území Rakouska – Uherska jedny z nejúčinnějších léčivých vod, a to tzv. jodobromové solanky (rapy). Jak již jejich název napovídá, jsou základními léčivými prvky těchto minerálních vod: jod, brom a kuchyňská neboli kamenná sůl.
Jedna z lokalit je pod našima nohama. U nás – na Ostravsku. Pak jsou takové podobné ještě v Uhrách u obce Číž a v Hallu v Horních Rakousích.
Chemické složení těchto léčivých vod má mnoho společného se složením mořské vody, jíž vděčí za svůj vznik. Před mnoha milióny let bylo území Ostravska zalito mořem, které v těchto končinách vytvářelo velkou jezerní pánev, spojenou se širým oceánem jen úzkým průlivem. Poněvadž v těch dobách byla na zeměkouli úžasná vedra, vypařovala se voda v této velké jezerní pánvi tak rychle, že nestačila přitékat úzkým průlivem ze širého oceánu nová voda. Proto se voda v jezerní pánvi zahušťovala a na dno vypadávaly soli, které zde tvořily různě silné vrstvy. Mnohokrát tato pánev úplně vyschla, byla zanesena písky a jíly, ale znovu se zde objevilo moře a proces pokračoval nanovo. V nynější době srážková voda při deštích padá na zem a pozvolna stále a stále prosakuje do hlubších vrstev, prochází i těmi solnými vrstvami obsahujícími jod a brom, vyluhovává je, rozpouští a mění je tak vlastně znovu v mořskou vodu, obohacenou ovšem ještě o některé jiné nerostné látky. Tato voda narazí pak na své další pouti do země na nepropustnou vrstvu, která obsahuje černé kamenné uhlí. Na těchto nepropustných vrstvách uhlí se hromadily slané jodobromové minerální vody po dlouhá tisíciletí a hromadí se tam dodnes. O výskytu slaných vod věděli lidé na Ostravsku a zejména na Karvinsku od pradávna.
Jod je již dlouhou dobu v lékařství velmi užívaným lékem. Je jisté, že naše tělo jod k životu nutně potřebuje. Nedostatek jodu v těle se projevuje velmi často tak zvaným voletem a je znám velmi dobrý léčebný účinek jodu, hlavně u kornatění tepen. Dále bylo zjištěno, že jod zvyšuje množství vápníku v krvi. Vápník má protizánětlivý účinek, čímž se vysvětlují dobré léčebné účinky jodobromových solanek u všech chronických zánětů. Mimo to se tento vápník ukládá všude v kostech, kde v důsledku zánětu došlo k odvápnění kostí, případně k vytvoření dutin. Tento příznivý léčebný účinek solanky se projevuje u všech druhů kostižeru. Protizánětlivý účinek vápníku a jeho ukládání v hojících se zanícených tkáních má velkou důležitost při léčení tuberkulozního zánětu mízních uzlin.
Dále je o jodu známo, že podporuje vyměšování hlenu ze žláz dýchacího ústrojí, že jod tento hlen zvláčňuje, čímž se ulehčuje odkašlávání.
Jodobromové solanky mají dobré léčebné účinky i u některých kožních chorob a mají své využití při léčení nervstva.
Druhým, velmi významným činitelem v jodobromových solankách je brom. Ví se, že žádné onemocnění není jen onemocněním jediného orgánu, ale že důsledky tohoto onemocnění se projevují v celém těle a pochopitelně se odrážejí i ve změněné náladě pacienta. Nemocný bývá velmi často předrážděný, citlivý a reaguje prudce i na podněty, na které by zdravý člověk vůbec nereagoval, a kterých by si třeba ani nevšiml. Tento duševní stav nemůže rozhodně prospívat hojení nemocného orgánu. Proto je vítána přítomnost bromu v minerálních vodách, neboť brom působí tlumivě na ústřední nervstvo. Nemocný se uklidňuje, duševně se vyrovnává, lépe spí a stává se spokojenějším. Je jasné, že se pak každé onemocnění za tohoto duševního stavu hojí mnohem lépe.
Z ostatních léčebných činitelů našich minerálních vod je třeba se zmínit ještě aspoň o vysokém obsahu kamenné soli. Každý zánět kdekoliv v těle je vždy provázen tvorbou výpotku, který se navenek projevuje tím, že zanícená tkáň zduří — oteče. Odedávna je známo, že po koupelích v jodobromové solance dochází ke zmenšování těchto výpotků. Je to způsobeno jednak přímým účinkem jodu, který zlepšuje vstřebávání výpotků do krve, nelze ovšem přehlížet ani vliv vysokého obsahu kamenné soli na zmenšování výpotků.
Přírodních jodobromových solanek se používá v první řadě ve formě koupelí. Mnozí z nemocných prodělávají také pitnou kúru. Dalším způsobem aplikace jsou jodové zábaly onemocnělých končetin v nejrůznější formě. U bronchitid se ordinují inhalace.
Asi před 40 lety u obce Darkov, což je kousek od Ostravy, při hledání uhlí vytryskl velmi vydatný gejzír slané vody a od té doby se traduje sláva darkovských lázní, i když báby-bylinářky z Karviné a lidoví lékaři ze Suché už dávno před tím vodili nemocné a chudokrevné děti do karvinského lesa, kde ze studánky vytékal potůček hořké vody. Tam se pod dohledem neduživé děti koupaly a slunily – a tak léčily.
Nyní jsou darkovské lázně – Jodbad Darkou – v držení věhlasného vídeňského lékaře doktora Viléma Dargé, který se jim plně věnuje a modernizuje jejich provoz. Národností je prý Maďar, původem Francouz a má o 20 let mladší paní, překrásnou dceru vídeňského generála, kterou při projížďkách lázeňským parkem doprovází na koních vždy několik kavalírů (poznámka Josefa Magdona: „jen aby na to nedohučel“).
Právě teď staví doktor Dargé pro děti léčebný dům Kinderheim i s kapličkou, kde budou o ně pečovat řadové sestry. Takový je to lidumil, zač mu bylo uděleno císařské vyznamenání za zvelebení a rozkvět lázní …..
Na tomto místě záznam přednášky MUDr V. Ambrose končí a pokračuje dopis Josefa Magdona své sestře do Starých Hamer.
Milá Maryčko, pan doktor Ambros se dočkal potlesku ve stoje od přítomných dam z Dobromily. Po cestě zpět jsem si vyslechl, jak se bavili mezi sebou manželé Mayovi, když jsem je vezl domů, do naší Čertové Lhotky. Snad to není nic proti ničemu, když Ti napíši, že pan doktor May připomněl své ženě, že na Ostravsko ho přivedly právě informace o místních minerálních pramenech. Že ví, že i na našem Ignátu na čtvrtém patře vytéká z uhelné stěny mocný pramen léčivé vody, kterou si horníci čepují do baňoků a nosí domů. Nechal si udělat její rozbor a je to jodobromitá léčivka. Říkal, že přemlouval majitele dolu, aby mu dovolili tuto vodu využívat k lékařským účelům, ale byl odmítnut. Když vystupovali z bryčky už byla tma, ale viděl jsem, jak svou paní vzal kolem ramen a zaslechl jsem, jak pravil: „však se Boženko dočkáš, i my brzy budeme mít své lázně, také nám budou lidé tleskat“.
Zdraví Vás vespolek
bratr Josef – tesař na šachtě Ignát.
P.S.
Dopis je bez data, ale musel být napsán bezprostředně po 2.lednu 1902. Slib své ženě Boženě doktor Jan May naplnil tím, že koupil v polovině roku 1902 na rozhraní Kunčic pod Ondřejníkem a Čeladné hotel Skalka, který s přilehlými budovami přebudoval na lázeňský areál. Dnes Beskydské rehabilitační centrum. J.J.