Milá sestro,
jistě si vzpomeneš, jak jsem Ti psal o Šukajdovi, který v hospodě u Havránka mívá slovní politické průjmy, když přítomné přesvědčuje o své genialitě. Náhodou jsem tam jednou byl a to nás vespolek zmrazila jeho stará, která si do výčepu přišla k němu pro peníze, než je propije, aby mohla dát děckám najíst. Vzpomínáš? Asi ano.
DOPIS BRATRA MARYČKY MAGDONOVÉ o Šukajdovi
Tak si představ, že ten Šukajda je placmistrem na jámě Šalamoucké.
Placmistr je na šachtě zodpovědný za to, že denní těžba uhlí přejde na place přes separát, kde se od uhla odděluje kámen a to dělají ženské. Kromě toho má na starost správu mimošachetních budov. A tam zase vládne ženám. Záleží jen a jen na něm, kterou při cechování pošle třídit kámen a kterou pošle uklízet kolonku.
Jak mohl dostat tu práci nevím, protože je to úchyl, co se před babama předvádí jako všemocný despota. Předevčírem stloukl dělnici Aničku Konvičkovou z Hulvák, která nechtěla po ukončení směny umýt v kolonii kasárna. Domovník Bažant požaloval Šukajdovi, že se Aničce nechtělo odpoledne vysmejčit hadrem dlaždice, protože říkala, že to dělala dopoledne a mezitím tam nikdo neudělal po chodbě ani krok. Šukajda tam tedy osobně přišel a nařídil děvčatům, aby umyly zápisnu a začal jim vyhrožovat, když prý nestihají, ať to umyjou po směně a že když to neudělají, tak jim vydá pracovní knížky, kde jim napíše, že jsou neschopné. To už by ty holky nikdo nezaměstnal. Odešel, ale za chvíli se vrátil a vyzuřil se na Aničce slovy: že ji zastřelí až zdechne. Dívka však k němu neohroženě přistoupila a řekla: „můžete pane“. To ho rozlítilo natolik, že uhodil Aničku pěstí do zad, ona padla na dvéře a on, chachar, ji praštil ještě jednou. Padla na zem, kamarádky ji zavedly k našemu panu doktorovi Mayovi, který ji ošetřil a vypsal neschopenku. Takže vše, co Ti píši, mám z první ruky.
O Šukajdovi se povídá, že po té nedávné frašce v hospodě u Havránka na svou ženu vytáhl revolver a prý dokonce na ni dvě rány vystřelil, ale nestrefil se a tak zaútočil nožem. Ona před ním utekla i s dětma k mamince. Nechala mu byt, kde si teď vodí děvčata z placu, aby mu vařily. Annu Konvičkovou prý také přemlouval, ale ta odmítla. A všichni si myslí, že to je důsledek. Nedáš – dostaneš.
A tak my tu žijeme.
Z Mariánských Hor
Tvůj bratr Josef, tesař na šachtě Ignát.
Srpen 1903
P.S.
Šalamounská kolonie ležela na křižovatce císařské silnice (dnes 28.října) s ulicí Vítkovickou k jámě Hlubina v bezprostřední blízkosti šachty Šalamoun. Byla v letech 1890–1930 největší a nejlidnatější kolonií na území Moravské Ostravy. Kolonie stála mezi nynějšími ulicemi Zelená, Jízdárenská, Šalamounova a Vítkovická. Do roku 1869 bylo na „Šalamouně“ postaveno 30 domů, následně do r. 1873 dalších 26 domů. Ve stejném roce byla v cechovně jámy zřízena závodní jednotřídka. Výstavba pokračovala i v letech 1889–1902, kdy vzniklo pět kasáren, ve kterých se mohlo ubytovat 270 dělníků. Roku 1906 bylo postaveno 15 a v letech 1921–1923 dalších 24 jednopodlažních domů. V roce 1906 byla v kolonii otevřena mateřská škola. Roku 1910 byla mezi Šalamounskou a Hlubinskou kolonií zřízena pětitřídní obecná škola…….