Milá sestro,
včera jsem utratil hříšný peníz. Svůj téměř celý denní výdělek jsem dal za podívanou, na kterou mne nalákali šachetní kamarádi, když prý mám tak rád koně. A opravdu, bylo jich moc (těch koní) a předváděli se za strašného rámusu výstřelů z winchestrovek a coltů. Do Moravské Ostravy přijel totiž cirkus, který předvádí, jak se žilo na Divokém západě. Řediteluje mu Buffalo Bill a má sebou na 800 okrojovaných kovbojů, vojáků a indiánů. Dokonce i jakési samuraje z Japonska. Jest-li je přismykal sebou až z Ameriky, tak potěš pánbůh.
Už ráno jsem viděl od Svinova přijíždět vlak, který táhl mnoho velkých speciálních vagonů do Přívozu na nádraží. Říkali jsme si s chlapama na Ignátu, že to bude určitě kvůli tomu amerikánskému představení. A opravdu, stihli to. Práce jim musela jít od ruky, určitě jsou sehraná banda, protože každý den hrají v jiném městě, po celé Evropě a furt mají vyprodáno. Pro odpolední a večerní vystoupení stál za novou střelnicí stan pro více než 10 000 lidí a hned začali prodávat lístky, kdy nejlevnější stál zlatku, tedy 2 koruny. Mají dokonce i své vlastní dynamo, které jim vyrábí elektrickou energii pro osvětlení.
Maryčko, ve stanu se jezdilo na koních a střílelo o stošest. Napodobovali totiž bitvu, kdy generál Custer v roce 1876 dostal u Little Big Horn na frak. Pořád však nevím, zda tam hodná byla 7má kavalerie US armády a ti zlí byli Siuxové, nebo to bylo naopak. Tenkrát prý skalpovací masakr přežil jen jeden kůň a ten do konce svého života nemusel nic dělat, měl svou soukromou stáj v jakési vojenské pevnosti a denně dostával to nejšťavnatější seno a kyblík obroku.
Pak se divákům na krásném bělouši přijel uklonit sám plukovník Cody, alias Buffalo Bill, dnes už starý pán, určitě se jeho věk pohybuje kolem šedesátky. S bílým plnovousem a širokým kloboukem ve vyšňořené uniformě vojenského stopaře. Přitáhl opratě a koník se postavil na zadní. K tomu přidal pár kousků jezdecké drezury a za nadšeného hulákání publika odcválal do zákulisí. Kdybych o něm nevěděl, že má na svědomí nejmíň 5 000 buvolů, kterými zásoboval dělníky stavějící železnici přes americký kontinent, tak bych mu i zatleskal. Na druhou stranu je mi jasné, že něco museli jíst.
No, byl to zážitek, ale víckrát nemusím. Stačilo.
Z Mariánských Hor vás zdraví
bratr Josef, tesař na šachtě Ignát, alias Marie Anne
dne 9.srpna 1906
P.S. Přikládám zvací inzerát