Vítkovice leží v cípu severozápadní Moravy sousedíce a městem Moravskou Ostravou, dědinou Zábřehem, Malou Hrabovou a Těšínským Slezskem čili s Velkými a Malými Kunčicemi. Vítkovice byly osadou svobodnou, žádného panského neznající, jen malý peněžný poplatek odváděly do pokladny Hukvaldské, neb patřily pod toto panství. S tímto mívali občané Vítkovičtí velké obtíže, poněvadž Hukvaldy jsou 3 míle vzdáleny, kam byly podřízeny úřadům patrimoniálním. Po roku 1848 patří Vítkovice pod okresní soud do Mor. Ostravy a k hejtmanství do Místku. Tím se občanům moc ulehčilo, neb do Moravské Ostravy jest asi 3/4 hodiny cesty. Hejtmanství jest vzdálenější, ale také již měst¬ské obecní zastupitelstvo ostravské a obce okresu žádají vládu, aby bylo samostatné hejtmanství jen pro okres Moravskostravský zřízeno, neb pro tak velký okres toho nevyhnutelná jest potřeba. Před sto lety byly Vítkovice malinké, ba ještě před padesáti lety byly malou osadou, sestávající z 23 čísel a to jednoho erbovního fojtství, jedenácti sedlákův, dvou zahradníků a devíti chalupníků.
Dnes mají Vítkovice přes tři sta čísel, rolnické živnosti jsou ještě čtyry, ostatní pozemky jsou rozparcelovány na stavbu průmyslových závodů a činžovních domů. Obyvatelů (duší) bylo r. 1784 na 220, dnes jest jich na devět tisíc. K tomu jest ještě neobydlených domů, které se ve stavbě nacházejí asi 20 a také na rok se ještě bude mnoho stavět, tak že stoupne počet duší na 10 tisíc. Křest býval ročně jeden, dva, nejvýš čtyry, letošního roku připadá denně jeden křest. Sňatek (veselí) býval ročně jeden, nejvíce tři, čtyry, některý rok žádný (roku 1786 – 87 – 88 nebyl žádný), dnes neboli letošního roku bylo jich asi třicet. Úmrtí bývalo jedno, dvě, v čas nemoci nakažlivých zemřelo i s dětmi nejvíc 15 lidí ročně, letošního roku bude přes tři sta pohřbů. Podal jsem některá data o vzrůstu obyvatelstva, teď chci ještě sděliti, jakými vlivy Vítkovice tak vzrostly a dovolím se také o nynějších poměrech zprávu podati. První podstatný vliv na zvětšení Vítkovic mělo dolováni, neb se přišlo na hrozně bohatá ložiska uhlí kamenného pod rolemi Vítkovickými a ještě ve větší míře v Moravské Ostravě.
Na blahodárnou myšlenku vystavěti železné hutě ve Vítkovicích, přišel nejdůstojnější pan kardinál Olomoucký, arcikníže Rudolf, neb do Frýdlantu, kde již byly hutě železné, bylo po tehdejších zlých cestách daleko kamenné uhlí dovážet. Koku 1828 zakoupil pan kardinál (neb správa huti Frýdlantských) velkou část pozemků od rolníků zdejších. Rok na to byly železné hutě postaveny a hned se počalo železo vyráběti, pak každého roku se hutě zvětšovaly. Po smrti pana kardinála arciknížete Rudolfa držel Vítkovické hutě arcibiskup Olomoucký hrabě Chotek. Pod jeho správou přišly závody ty do nájmu barona Rothschilda, později i v jeho majetek, kterýž je drží až po dnes, jenže opět v letech sedmdesátých závody ty pronajal společnosti bratří Guttmanů.Do roku 1868 se vždy budovalo, pak zase do roku 1876 na polozávody tyto stály, tak že veškerý obchod váznul a ještě r. 1877 měly Vítkovice jen 35 čísel nepočítaje domy závodní. Jakmile se stal v roce 1870 generálním ředitelem Pavel KupIwieser, hned se přičiňoval, aby se železné závody staly světovými a dnes už se může říci, že Vítkovice jsou prvními železárnami v říši rakousko-uherské. Vítkovice do roku 1840 neměly žádné samostatné školy, nýbrž děti musely do školy až do Mor. Ostravy v počtu 15 až 20 choditi, než v zimě nechodily a v létě málo, takže obyvatelstvo neumělo číst ani psát. Baron Rothschild postavil dvoutřídní školu závodní s vyučováním utrakvistickým a dovolil jednou pro vždy, že děti občanů nepracujících v závodech mohou novou školu navštěvovat za náhradu ročně 4 zl. Později se škola rozšířila na trojtřídní, letošního roku jest sedm tříd chlapeckých a osm tříd dívčích s počtem dětí 1300.
Vyučování jest úplně německé s překladem českým, neb tři čtvrtiny dětí jsou mateřského jazyka českého. Ředitel Kuplwieser povolal v roce 1878 na dívčí školu z Pruska sestry Boromějky, které vyučují sice velmi vzorně ve smyslu náboženském, jenže úplně německy, poněvadž česky neumějí. Letošního roku byla ustanovena sestra jazyka českého znalá, aby malým dětem němčinu tlumočila. Zdejší školy jsou vůbec vzorné až na tu němčinu. Vítkovice byly přifařeny do Mor. Ostravy, což při tak velkém obyvatelstvu nemalou potíž činilo. Děti nemohly přijít nikdy do kostela a byly ještě jiné a jiné věci, které obtíže a větší vydání činily. Již v prvním roce příchodu pan generální ředitel Kuplwieser viděl, že nutná jest potřeba kostela a samostatné fary, což také vše provedl. Kostel již r. 1886 byl vysvěcen a roku 1888 jedenáctého srpna byl slavnostně instalován nový pan farář Josef Kuča, rodák z Kateřinek u Opavy. Kostel jest v krásném gotickém slohu postaven, tím způsobem i farní budova. Fara Vítkovická jest bohatě nadána, takže se může mezi nejlepší fary patronátu arcibiskupského počítati, jenže pro správu farnosti nepostačuje jeden duchovní, nýbrž dva až tři. Doufáme, že vbrzku obdržíme kooperátora neboli katechetu. Kostel nemá žádného jmění, takže vydržován býti musí z obecního jmění a dobročinných příspěvků. Přičiněním důstojného pana faráře jsou zjednána kostelní roucha a také ve vnitřním zařízení se krásně pokračuje, takže v krátké době vše v plném a vzorném pořádku zařízeno bude. Služby Boží konají se v obou jazycích a to větší část v české řeči. Lid s tím pořádkem již se spřátelil a pan farář se také přičiňuje, aby všem potřebám lidu vyhověl. 
Budiž mu za to všecka čest a chvála. Hřbitova svého neměly Vítkovice do roku 1875, do doby té se pochovávalo na hřbitově v Mor. Ostravě. Roku 1875 byl pozemek ve velikosti 2400 čtverečních sáhů zakoupen a na hřbitov upraven. Koncem letošního roku jest již plný tak, že se musely opět pozemky zakoupit ve výměře 5 jiter. Hřbitov nový byl v září slavnostně vysvěcen a rokem 1890 se počne na něm pochovávati. Obchodů jest zde hojný počet, také řemeslnictvo všeho druhu jest zastoupeno, aby všem potřebám obyvatelstva vyhovělo. Hostinec byl jeden na dědičném fojtství, dnes mají Vítkovice sedm hostinců slušně zařízených, jichž jest potřeba, jen kdyby bylo méně těch obchodů se smíšeným zbožím, kde dělnictvo kořalkou otravují a domácí klid ruší. Vítkovice mají vzornou obecní správu, o bezpečnost jest zde postaráno 6-ti policisty a četnickou stanici se třemi četníky. Větší část Vítkovic jest osvětlena plynem, ostatní část petrolejem. Cesty jsou výborné, dobře stavěné devět metrů široké s chodníky. Pořád se ještě nové cesty dál staví a podél nich se bude budovat, roku 1890 má se stavět až 50 domů. Obec má jen nepatrné jmění, takže všechny výlohy se musí kryt z obecních přirážek. Závod platí ze 120 tisíc daně 18% obecní přirážku a občané ostatní ze 12 tisíc 18% přirážku. S tímto obnosem lze pro zvelebení obce mnoho vykonat. Komunikaci mají Vítkovice na vše strany.
Výborná okresní silnice vede do Místku, Frenštátu, Příboru, Nového Jičína, císařská silnice do Opavska a Těšínska, také do Pruska, poněvadž jest z Přívozu do Petřkovic přes řeku Odru nový spojovací most postaven. Letos jest otevřena spojovací dráha Vítkovice – Svinov. Tímto jsem jen povrchně podal přehled milému čtenáři o světoznámých železných hutích, v kterých pracuje přes osm tisíc lidu a o osadě, která v tak krátké době k neuvěření vzrostla. Nechceš-li tomu věřit, prosím rač zavítati do Vítkovic, pak zajisté řekneš, že cos četl jest maličkost proti tomu, cos viděl. Potrvá-li ještě dlouho doba míru, pak závody budou se vždy zvětšovat a lidu dělnickému hojnost výživy poskytovat.R.R.V příloze Opavského týdeníku č.99 z 18.12.1889 byl uveřejněn dopis s podpisem R.R., který popisuje Vítkovice. Dnes s odstupem času, je tato informace více než zajímavá.
Co dodat?
Snad jen to, že jedna rakouská míle činila v té době něco málo přes 7,5 km.
Jiří Jezerský