Milá sestřičko,
až dočteš tento dopis, tak zajdi k naší staré třešni a ulom dvě tři větvičky a dej je doma do vázy s vodu. Je totiž svaté Barbory, patronky horníků a ta už zařídí, aby větvičky na Vánoce rozkvetly. Já to slyšel poprvé od kamaráda Jacka z Haliče, kde se tento svátek 4.prosince slaví na plné pecky.
Ale i horníci na Ignátu se před fáráním modlí: „ Ty swiata Barborko, smiluj se nade mnou, abych tu nezwostal pod tou swatou zemiou“.
Letošní slavnost Barborky se bude konat v malém sále Národního domu. Tak zvaná „Zábava barborská“, viděl jsem už zvací plakáty, vstupné 30 kr. Na Salmovci v závodní kapli zase bude zpívaná mše svatá katolická. Trošku se v tom nevyznám, ptal jsem se na dřevišti , kdy vlastně mají naši horníci svátek a vypadá to tak, že mají svátky dva. 4. července na svatého Prokopa a teď na sv. Barboru. Čert aby se v tom vyznal. Důležité je, že je vždy den volna i když letos Barborka připadla na neděli.
Červencová oslava svatého Prokopa se obzvlášť vydařila. Bylo krásné počasí a to přilákalo spoustu obecenstva i z venkova. Vetešníci prodávali o stošet a pivo teklo proudem.
Nejdříve se krojovaní horníci ze všech ostravských šachet s prapory a hudbou shromáždili u Karoliny a pak přešli za zvuků pochodových maršů na náměstí v Moravské Ostravě. Tam se rozestavili do čtyřhranu, kde uprostřed stál vyparáděný oltář, odkud se odbývala polní mše za boží ochranu našeho hornictva. Následovala promenáda asi 3000 hlav kolem balkónu hotelu Gambrinus, kde stáli majitelé či hodnostáři šachet a nahoru k nim se neslo hromové Zdař Bůh. Oni kynuli a odpovídali také Zdař Bůh. Naše Vondráčkovo mužstvo, které čítalo něco kolem sedmdesátky mužů, vedl pan inženýr Tichý. Kolem náměstí stálo několik tisíc diváků, někteří prý byli i na střechách. Všechna okna a výklady byly slavnostně vyzdobeny. Velkolepou událost pošramotila příhoda s koněm, ale i tak byla slavnost v novinách hodnocena nadmíru dobře. Já tam nebyl, já jsem tenkrát byl na Hamrech, jak si jistě vzpomínáš, ale říkal to náš parťák Vodička. Také říkal, že tábor lidu, který se konal jako protiakce v zahradě „U lípy“ byl málo navštíven. Hovořil tam pan redaktor Prokeš a ve své řeči ostře napadal kapitalisty. Mimo jiné si stěžoval na hloupé dělnictvo, že za pár zlatek jde dělat stafáž panstvu na náměstí. Tomu moc nerozumím, panstvo jim dalo práci, tak proč by mu nešli za zlatku zamávat. Myslet si o tom mohou, co chtějí. A navíc, šli tam svobodně, nikdo je nenutil. Já jsem tenkrát hrabal seno. Takových akcí je a ještě bude.
Po slavnosti na náměstí defilující horníci odkráčeli spořádaně na své šachty, kde jim byl vyplácen zvláštní příplatek za účast. Slyšel jsem, že jeden a půl zlatky. Slušné, ne? Pak teprve mohla propuknout lidová zábava s tancem, kterou pořádali majitelé jámy.
To byla vzpomínka na léto. Je začátek prosince a platí, že svatá Barborka, dříví vyhání ze dvorka a také: jde-li na Barborku husa po ledě, jde na Boží narození po blátě. Doufám, že na Vánoce se dočkám na Starých Hamrech bílého sněhu a pěkně se svezeme na saních. Ale to už bude za námi i svatá Lucie, která noci upije a dne nepřidá, ale už na Nový rok o slepičí krok.
Zdraví vás vespolek bratr Josef, tesař na šachtě Ignát.
2.12.1901