Milá sestřičko, nevím, zda Tě tento dopis bude zajímat.

Včera večer, jak jsem jel z Frýdlantu si ve Frýdku k nám přisedl  jakýsi chlapík, jméno neznám a  vyprávěl nám něco, co by mělo být asi utajeno.  Nevím, proč  měl potřebu  na celý vagón se předvádět, ale jeho povídání mělo hlavu a patu a navíc jsme se dozvěděli něco, co veřejnost vůbec netuší.

Říkal, že pracuje ve Vítkovických hutích, u Rothschilda, jako kanonýr. Hleděli jsme na něj, jako tele na nová vrata a on pokračoval: „Robim tam, kde se dělají pancéřové plotny pro válečné lodě našeho mocnářství.“

Ve walcwerku byla totiž vyvinuta zvláštní otáčecí pec a postavena  k tomu účelu ohromná válcovací stolice.  Na ní se válcuje do bíla rozežhavený  kus specielního železa, těžký přes 100 metráků na 10 metrů dlouhou, asi 5 metrů širokou a 10 cm tlustou plotnu. vfPlotna se pak podle modelu ořeže a pod lisem ohne,  pod dohledem  inženýra z Pulského arsenálu, do požadovaného tvaru. Následně se  nechá   „uzrát“ a naloží na vlak (plný takových výrobků), co směřuje do  istrijských loděnic  c.k. monarchie na Jaderském moři, kde se do ní navrtají díry  pro uchycovací  šrouby. 

Válečné lodě císaře pána nejsou pancéřem celé opancéřované, což by jistě bylo jejich zbožné přání, ale nejde to, protože loď by se pod váhou železa potopila. Proto se pancéř k lodi šroubuje kolem dokola  3 metry nad ponor a 1 metr pod ponor. Kvalita pancéře se musí však prověřit.  A od toho je tam on, kanonýr. Do pancéře se  střílí, aby se vyzkoušela jeho odolnost. Dříve to dělali v Pule, ale aby se nemusel proděravělý pancéř vozit zase zpět do Vítkovic k posouzení, dělá se to vše u nás.  Za novou válcovnou je  vyhlouben malý příkop a jeho okraje jsou zvýšeny o násep, mezi kterým letí koule.  Areál je oplocen a málokdo do něj má přístup. To je království našeho vyprávěče – kanonýra. Zkoušený pancéř (vždy jeden ze série tavby) je umístěn 60 metrů od děla, které váží  50 metráků a jeho hlaveň má ráži 15 centimetrů. Jeden výstřel stojí 110 zl.  Opravdový výstřel na válečné lodi  prý stojí 1500 zl. Koule je také z toho nejlepšího materiálu, který se umí v hutích vyrobit. Dělo je nabíjeno nejnovější střelnou látkou zvanou nekrasit.  Dělová koule udělá do plotny takovou díru, jako kdybys prstem probodla natažený arch papíru prstem. To se zkoumá a pak se do tavby železa přidávají různé prvky, aby díra byla co nejmenší.  Samozřejmě lodě na sebe střílejí z větší dálky, tak koule nemusí udělat takovou škodu.

Dříve plotny Rakousku dodával  Krupp z Essenu. Výrobu jsme jim z bezpečnostních důvodů vyfoukli a teď naše plotny jsou lepší. Němčouři mají určitě vztek.

Když jsme vystupovali na nádraží z nedělního přeplněného vlaku užvaněný kanonýr se mi ztratil z očí, ale nezmizel z mysli. Jsem rozčarovaný, protože jsem si myslel, že železárny vyrábějí  radlice pro pluhy.  Teď už vím, proč si Hulváčtí stěžují na nevysvětlitelné dělové rány, které jim třepou s chalupami.

Z Mariánských Hor bratr Josef, tesař ze šachty Ignát.

 

1902