Nedaleko Hranečníku – místa, které zná každý Ostravan – je oblast se zajímavým názvem Zvěřinovec. Jde o bývalou kolonii, kde bydleli horníci zaměstnaní v šachtách patřících rodině důlních podnikatelů Zwierzinových. Původně se hlásili k češství, ale pak se poněmčili. Oblast je ohraničena na jihu ulicí Těšínskou, na východě Zvěřinskou a na severu ulicí Josefskou. Je součástí Slezské Ostravy.
V roce 1838 zahájil v těchto místech zahájil kutací práce Josef Zwierzina. Byl jedním z prvních představitelů nastupujících měšťanských podnikatelů, kteří postupně začali konkurovat šlechtě. Moc lehké to Josef Zwierzina neměl, protože v tomto prostoru podnikali například hrabě Stanislav Wilczek a svobodný pán Salomon Meyer Rothschild. Místo bylo bohaté na zásoby uhlí a konkurenti na sebe v době takzvaného divokého kapitalismu silně nevražili. Dokonce se stávalo, že si zkušební jámy navzájem zasypávali. Odpor hraběte Wilczka se podařilo Zwierzinovi překonat teprve po stížnosti a intervenci u kutnohorské komise c. k. distriktního soudu. Zwierzina se pokoušel podnikat také ve výrobě železa, ale svobodný pán Rothschild ho z této oblasti pomocí věřitelů nakonec vytlačil zcela. Pokud jde o kutací práva ve Slezské (tehdy Polské) Ostravě, byly všechny spory vyřešeny takzvanou demarkační a delimitační smlouvou z roku 1848, která přesně vymezila hranice důlních polí. Tím většina sporů utichla, těžaři si dokonce některé jámy vyměnili, došlo ke smluvnímu narovnání, k výpůjčkám polí a důlních práv. Uvážíme-li, že proti Zwierzinovi stáli lidé politicky, finančně a společensky mocní, musíme uznat, že byl nakonec úspěšný. Zčásti byl odmítán také proto, že se sice vlažně, ale přece jen hlásil k českému původu. Když Josef Zwerzina v roce 1855 zemřel, zanechal svým sedmi potomkům rozsáhlé majetky na Olomoucku, Svitavsku a ve Slezské Ostravě.
Jeho syn Hermann Zwierzina převzal vedení rodinných kamenouhelných dolů po otcově smrti a začal být aktivní i v jiných oblastech. Koupil například pozemky podél tehdejší říšské silnice vedoucí z Moravské Ostravy do Čertovy Lhotky (dnešních Mariánských Hor), kde vybudoval největší cihelnu na Ostravsku. V Moravské Ostravě vlastnil domy na dnešním Masarykově náměstí a v Pivovarské ulici. V době vyhlášení konstituce a přípravy obecních zřízení (ještě nebyl schválen shromažďovací a spolčovací zákon) se v Moravské Ostravě konaly první obecní volby. Starostou byl v roce 1861 zvolen právě Hermann Zwierzina. Také on se zpočátku mírně hlásil ke svému češství, ale později se začal projevovat silně proněmecky. Na začátku svého mandátu velmi usiloval o založení střední školy.
Bylo pro ni dokonce již vybráno místo na Zámecké ulici, nicméně se stavět nezačalo, protože někteří radní zpochybňovali, zda město vůbec takovou školu potřebuje, místních studentů by prý bylo málo a přespolním by chybělo ubytování. Na tomto postu příliš Zwierzina úspěšný nebyl, a protože se stal současně poslancem Moravského zemského sněmu v Brně a navíc se staral o chod rodinných podniků, neměl na starostování čas. Zajímal se ovšem také o kulturu a umění, spoluzakládal v Ostravě českou Občanskou besedu, byl členem řady nejrůznějších spolků, například i pro pěstování bource morušového. Po Hermannově smrti převzal správu rodinných slezskoostravských dolů jeho bratr Eduard, který byl nakonec v podnikání úspěšnější než jeho otec i bratr. Ladislav, další ze synů Josefa Zwierzny, se zajímal o dějiny Moravské Ostravy a shromáždil velké množství podkladů o její historii.
Oblast Zvěřinovce se po ukončení těžby uhlí a rekultivaci stala půvabnou přírodní oblastí, jedinečně příhodné pro bydlení. Jde prakticky o vesnici, která však má velmi dobré spojení s městem.
z publikace: Tvůrci velké Ostravy – autor: Boleslav Navrátil