Milá sestřičko,
mám pro Tebe novinku, včera jsem se seznámil s naším šachetním doktorem Mayem. Dělali jsme ve stolárně narychlo jakousi skříňku pro radnici, když za mnou přišel nádvorní a povídá: „Josef, zavezeš bryčkou k lávce přes Odru našeho felčara. Dostali jsme raport, že tam někdo potřebuje jeho pomoc.“
A tak jsme jeli. Nebyla to bryčka, ale takový malý žebřiňáček, který máme na šachtě k převážení nábytku. Vedle mne usedl na kozlík mladý, asi 30-ti letý pán v kožichu a buřince s nezbytným koženým doktorský kufříkem v ruce. Byl to hnusný podvečer. Holomráz štípal do obličeje, ani mluvit se nechtělo. U Odry ohledal mrtvolu, pomohl mi ji naložit na korbu vozu a po cestě zpět pronesl jedinou větu: „opilců umírá třikrát více, než lidí střízlivých“.
U jeho vily jsem ho vysadil, dal mi klíč a já pokračoval v cestě se smutným nákladem do hřbitovní márnice. Když jsem mu šel klíč od hřbitova do ordinace vrátit, tak se mne zeptal, odkud jsem a co na Ignátu dělám a zda bych nechtěl ho někdy někam zavést, bude-li to potřebovat. Že zařídí, aby nádvorní mne pustil, kdyby to bylo v pracovní době. Nenamítal jsem, protože pan doktor Jan May je radní a navíc se pohybuje ve vysokých ostravských kruzích. Náš doktor pochází z Čech z Turnova a jeho otec tam má velkou dílnu na broušení drahokamů. Vzácné kameny u nich se prý sbírají, jako u nás hřiby. Krásná paní Božena je Pražanda, říká se, že byl u její rodiny v podnájmu, když v Praze studoval. Na Ostravsko ho v roce 1895 přilákaly přednášky Rothschildova geologa Jana Folprechta, který při hledání nových uhelných ložisek vždy narazil na teplou minerální vodu. 
Jeho teorie, že budoucnost Ostravska není v uhlí, ale je v lázních se Mayovi tak zalíbila, že zakotvil v kraji, o kterém je známo, že je plný barabů. V Čertové Lhotce získal domovské právo se svou ženou Boženou v roce 1897. Mají dva kluky. Oldřicha a Jana. Trošku je mi líto jeho druhé polovičky, která ho z kulturního velkoměsta následovala mezi …. no, nebudu se rozepisovat. Vím však, že to nese statečně. Hlavně to, že její manžel pořád není doma, protože ho volají ke všemu, co má souvislost se zdravím v širokém dalekém okolí. 
Je totiž ve Lhotce sám nejen na úrazy lidí, ale také i zvířat, nemoci malých i velkých pacientů, porody i úmrti, bolesti zubů. A do toho školský výbor, účast ve všech možných i nemožných spolcích, jedním z nich je spolek pro postavení kostela a přerůzné společenské zdvořilosti. Pokud vím, tak se kamarádí s lidma, kteří jsou tak aktivní, že ho nenechají ani nadechnout. Třeba s Palkovským , což je národovec z Moravské Ostravy a také s Františkem Sokolem Tůmou, známým novinářem a spisovatelem. Já jsem sice od toho Tůmy nic nečetl, ale prý toho napsal hodně. 
Snad jednou. Tak a teď už víš téměř všechno. Až přijedu domů, tak Vám o doktůrkovi povykládám toho mnohem více.
Ještě jednou se omlouvám, že na vánoční svátky jsem vás nechal, jako sirotky, ale my mladí máme na šachtě službu za ty starší a ženaté. Ano, je to poprvé, co nebudeme spolu u ozdobeného stromečku zpívat koledy a vzpomínat na tatínka a na všechno pěkné, co jsme pod Švarnou Hankou zažili.
Ze Lhotky vás vánočně zdraví a přeje pohodu v roce 1901
Josef, tesař na šachtě Ignát