Sestřičko,
blíží se vánoce, měla by být pohoda, všichni by se měli mít rádi. Ani nevíš, jak se těším, až se objevím na Hamrech, pod Grůněm, kde už je, jak jsi psala, plno sněhu. Trošku mám obavu, jak se z Frýdlantu dostanu do Zadních hor, ale furmani už určitě vytáhli saně a cesta do Uher by neměla být zarúbaná.
Tu v Mariánkách je divná nálada. Na zemi hnusná černá břečka, ale předvánoční shon je zarážející. U nás ve Starých Hamrech jsou všichni zvyklí, že se zima ptá cos dělal v létě a tak každá chalupa je obložena dřevem, tady ve městě je to však jiné.
V potu tváře se na poslední chvíli totiž shání dřevo a uhlí na topení a odevšad přicházejí děsivé zprávy. Dřeva je málo a tak ten, kdo má ruce a nohy, hurá pro uhlí na haldu, nebo pod lanovou dráhu. 
Z jámy Anselmka a z jámy Oskar v pruském Slezsku vedou na nádraží do Přívozu dvě lanovky. Vozíky jedou zavěšeny na laně asi 6 m nad zemí poté, co překonají Odru. Po jednom laně jedou z Pruska plné, do každého se vejde dva a půl metráků uhlí a po druhém laně jedou zpět prázdné. Často se stává, že z té nebo oné příčiny se vozík vyháčkuje a uhlí se vysype, nebo dokonce spadne vozík i s uhlím na zem. A na to se čeká. Ti, co bydlí poblíž, tak před šopou mají stále nachystané táčky a na nich měch. Jejich děcka, co sbírají celý den na střídačku na blízké haldě z Ignáta nebo Oderky kousky uhla, dělají stráž. Když v dálce vidí, že se převrhl vozík, vyšlou signál a už 10 až 20 ženských běží to uhlí sbírat. Tento týden měli zvláštní štěstí. Jeden vozík se vysmekl z táhnoucího lana a zastavil celou řadu. Aby se lano nepřetrhlo, musela obsluha vozíky rychle pomoci žerdě odháčkovat a uhlí z nich vysypat, bylo toho prý více než 80 metráků. Za čtvrť hodiny, když dorazili šachetní sběrači, nebylo po uhlí ani památky.
Někdy též vylezou kluci na kozly a žerdi vůz otevřou, aby se uhlí z něho vysypalo, jak se stalo v loni. Četníci pak prohlíželi šopky, našli všude uhlí smíchané s trávou a jelikož tráva mezi uhlím v šachtě neroste, mělo z toho mnoho lidí opletačku se soudem.
Obzvlášť nebezpečné je to na haldách. Některé haldy uvnitř se zapaří, pak hoří a to se už kdekomu stalo osudné. Smutné vánoce budou mít letos u Kotulíků.
Když jsme to na place před stolárnou probírali, vzpomněl si starý Stoklasa na případ, který před 10-ti lety otřásl Ostravou. Také se stal u jámy Terezie. Jednalo se tenkrát o stařenku Vavřískovou z Polské Ostravy. Měla 67 let a šla sbírat na haldu uhlí. Najednou se na ni svalil ohromný balvan, který uvolnila a stařenu v pravém slova smyslu rozmačkal. Psaly prý o tom tenkrát noviny a byla dávána jako příklad strašné smrti z chudoby. Aby toho nebylo málo, přidal Emil ještě jeden. Stal se na jaře v Orlové. Má tam synovce a také o tom psaly noviny.
Maryčko, končím předvánoční dopis nevesele, ale takový je život tu na Ostravsku. V Australii teď mají léto, ale lidi tam žerou žraloci.
S vánočním stromečkem počkejte na mne, ať vás nechytí Hochfelder.
Bratr Josef, tesař ze šachty Ignát
Mariánské Hory, prosinec 1904