Milá sestro,
Ludvík Židek je starý mládenec. No, zase není tak starý, ale je svobodný, vlastní chalupu a žije tam sám. Pro korunu si nechá vrtat koleno. Robi u nás na šachtě a semtam přijde na pokec i k našemu stolu v obecňáku, aby se pochlubil, co zase chytrého provedl. Jeho historky stojí za to.
Onehda ho vyšetřovala policie, protože si na něj stěžovala jistá Julie Tichopadská, že jí dluží peníze. Tak šel k soudu a soud mu přikázal, aby peníze vrátil a zaplatil ještě soudní výdaje. To si dovedeš představit, jak prskal na všechny strany. Nadával, že soudy nesoudí spravedlivě a že on je v tom nevinně, že to s Julii myslel vážně, ale potřeboval opravit na chalupě okap, protože mu ho ukradli cigáni a peníze nutně potřeboval. Ona prý mu je chtěla dát, ale až se ožení, ale on měl pádný argument: „ přece se nebudu ženit, když mi crbe do chalupy“. Tak ho udala.
No a jak to bylo s těmi cigány? To nám zase vyprávěl jeho soused. S tím se nám Ludva nepochlubil.
Bylo to 7.července, co přes naše město, Mariánské Hory jsou od dubna městem, táhla grupa cigánů. Zastavovali se u každé chalupy a chtěli něco vyžebrat. Ludva je bez milosti vyhodil. To se nelíbilo staré cigánce a chtěla Židka vystrašit. Začala před jeho chalupou dělat různé hokusy pokusy. A opravdu, Židek dostal strach, že mu cigánka něco zlého přičaruje. Běžel za ní, aby mu to zase odčarovala. Když viděla, že jí sedl na lep, žádala cigánka po Židkovi za odčarování 6 korun a novou sukni. Kde by Židek vzal ženskou sukni, tak přidal k penězům nějaká vajíčka. Cigánka ho odčarovala několika pohyby rukou a utíkala za ostatníma, kteří se mezitím přemístili o pár chalup dál směrem k Nové Vsi. Židkovi, když po nějaké chvíli spatřil četníky pátrající po cigánech, se zželelo těch 6-ti korun a udal to. Četníci zanedlouho cikány dopadli. Dotyčnou cigánku vyslýchali pro čarováni a podvod a ta se bránila námitkou: „Panočkové, zavřete toho chlopa, za to, že je tak hlúpý a cigonce, která musi cigoniť, věří“. Židka však četníci, ačkoli by si to zasloužil za svou hloupost, nezavřeli a dokonce mu pomohli k jeho 6-ti korunám. O okapu při výslechu prý nepadlo ani slovo.
Shodli jsme se na tom, že by nám měl za těch 6 korun koupit, až příště si přisedne, pivo. My ho zato poučíme, že v čáry a kouzla se dnes už nevěří. A také se ho zeptáme, jak dalece vážně to myslel s tím ženěním.
Z Mariánských Hor
bratr Josef, tesař na šachtě Ignát
červenec 1907