K jedné z nejzanedbanějších řek na Moravě a ve Slezsku přináleží bez odporu řeka Ostravice.  Ať si již jdeme po kterémkoli břehu této řeky, všude nacházíme hroznou neurovnanost, nelad a spoustu. Břehy rozervané, vymleté díry, nahromaděné odpadky, všechno to uvidíš na kterémkoli břehu řeky Ostravice v rozměru i obsahu největším. Někdo bude myslit, že snad v Ostravě bude úprava Ostravice při-měřenější a vkusnější. I toto! Vypadá to zde ještě hůř nežli v některé vesnici. Pravda, okolo města jsou břehy poněkud upraveny, ale dále     ? Je-li zde v Ostravě poněkud úprava břehu vkusnější, vypadá za to řečiště řeky přímo strašlivě. Toto jest zde velmi široké, ná¬sledkem čehož majíc v letní době velice málo vody, jest sotva do polovic naplněno. Různé odpadky z okolních továren, zdechliny, městské výkaly, všechno to stéká do hnijící vody, jež vydává odporný zápach a šíří morovou nákazu. A proti tomu nedělá se ze strany města nic, docela nic. Vůbec kanalisace Ostravy jest velmi nepra-kticky zařízena. Při stavbě kanalisace byla nejdůležitější věc, totiž zdravotnictví, úplně přehlédnuta. Neboť vésti výkaly městské do několik kroků tekoucí řeky, která v letni době skoro jest vysušena, jest, jako vyhlásiti, že občané mohou hnůj a podobné věci ukládati na ulici. Proč nemohla býti vedena kanalisace do řeky až za novou střelnici, to nepochopujeme. Stálo by to sice o několik tisíc více, Ostrava však mohla v ohledu zdravotním státi na stupni lepším. Mimo toho je žádoucno z ohledu zdravotního pro celé zdejší okolí, aby vítkovické železárny zřídily zvláštní kanál podzemní k vedení různých odpadků a chemických částek ze svých železáren. Kanál však musil by se vésti až za Ostravou do řeky. Mají-li vít¬kovické železárny tisíce na vydržování  „schulfereinu“, mohou vyhodit také několik tisíc na kanalisaci. Vůbec v ohledu tom měla by se Ostrava starati o brzké upra¬vení této tak důležité otázky. Vyžaduje toho jednak zdravotnictví města i okolí, jednak i úpravnější a čistější břehy a řečiště lahodí oku a činí lepší dojem o správě města.  

 

Napsal František Sokol Tůma ve svých novinách dne 14.8.1901

 

zpracoval Jiří Jezerský