Milá sestro Maryčko,
to co jsem si včera k večeru vyslechl v hospodě u Havránka, kam běžně nechodím, mi tak zprotivilo pivo, že Ti to musím vylíčit. Stáhl mne tam Jacek, abych prý si zašel mezi proletariát. Poslechl jsem ho a bylo mi z těch keců špatně.
U havroša bylo hodně hlučno, hlavní slovo měl nějaký Šukajda, známý partajnický zaslepenec. Stál tam s půllitrem v ruce, jako nějaký apoštol a kázal o všem možném, hlavně jak se má v obci hospodařit, co se má ve škole učit a jaký by on, kdyby byl burgmajstrem, zavedl pořádek. Pak se pustil do Němčourů a Poláků, jak všechno dělají blbě, jak je neschopný náš ministr zahraničí a vůbec celá vláda….. někteří z posluchačů mu přizvukovali, jiní si ho měřili úkosem a mlčeli.
V tom se otevřely dvéře a vešla jakási ženská. Jednoho caparta vedla za ruku, druhé děcko měla v náruči. Chvíli očima bloudila po lokále a pak ho uviděla. Našeho velkohubého mudrlanta. 
Spustila: „I ty zatracený chlope, já tě hledám po celé Lhotce a ty si tu válíš šunky a fofruješ všechny naše koruny. Ludˇkovja, s tym mojim ožralum není k vydrženi. Děti chodi otrhane, do chalupy leje, dřeva ani uhla na zimu není a on tu chlasče jako urvany z řetěza. Kaže celymu světu, pořadkuje kaj co a doma bídy a psoty plno. Něposluchejte balamutu, bo se neumi ani o děcka postarat, ale všem radi, co by měli robit“. Svůj monolog zakončila větou: „Dej mi love, nebo tě dam k sudu pro pobuřovani“.
Kazatel stál jak opařený, z hubou dokořán a patrně proto, aby nebyla ještě větší ostuda, opustil hospodu za řehotu i těch, kteří s ním sympatizovali.
V každé obci je někdo, kdo si o sobě myslí, že je dokonalost sama. Jeho spolubčané jsou v jeho očích nenapravitelnými hříšníky. Jen on je ten jediný správný mravokárce. A přitom ho ostatní znají, jako nevzdělaného samolibého omezence. Proč se mu tedy dostává slyšení?
Snad proto, že dnes je celý svět nespokojený, Každý baží po bohatství a snaží se, aby co nejlehčím způsobem ku jmění přišel. Dělník nadává na nízkou mzdu, obchodník na mizerný kšeft. Rolník, že ceny výpěstků ho neuživí. A co úředník nebo učitel? Mají nízké služné. Každý z nich naříká, že mu peněz nestačí. A tak si kde kdo poslechne kecalistu a reformátora bez poskvrny, aby se ujistil, že na tom ještě není tak špatně. Nechce se sám ztrapňovat a dělá mu dobře, že slyší a vidí, jak jsou jiní na tom mnohem hůře.
Tak nějak to chápu a neumím se smířit s tím, že plané a nejapné řečičky by měly hýbat světem. Slibuji, že já jim nenaletím.
Musel jsem Ti to napsat, protože srážka s blbcem, je horší, než se nechat kopnout od koňa.
Ze Lhotky vás na Hamrech zdraví
tesař a bratr Josef z Ignáca.
P.S.
Nedatováno, ale mohlo to být 1901/1902