Milá sestro, tos mi dělat neměla, pověřit mne tak složitým úkolem.
Na dřevišti jsem rozpoutal debatu, abych odpověděl na Tvou otázku – jak na ščury. To víš, kolegové ze šachty, mají své zkušenosti. Nejdřív mi ti starší vykládali, co slyšeli, že se stalo a co je zaručeně pravda. Třeba, že jeden místní truhlář, jenž z vlastní píle po nocích pracoval, snědl k večeři kus slaniny s chlebem. Když si, zmožený robotou zdřiml, navštívily jej krysy a začaly mu ohlodávat prsty, jenž zaváněly slaninou. Ovšemže třepal rukama, když cítil štípání, ale byl tak unavený, že se neprobudil. Teprve k ránu cítil bolest a spatřil, že má okousaný kloub a špičku ukazováku.
V pruském Slezsku byla zase jistá žena ve dvě hodiny po půlnoci probuzena žalostným kvílením dítěte, 6-ti měsíčního chlapečka, který vedle lůžka matčina v kolébce ležel. Když rozsvítila světlo, spatřila, že obličej dítěte je bez nosu, uší a bez brady a že prsty u rukou i ruce samy do krve jsou ohlodány. Způsobili to potkani, kteří se v hojném počtu v domě zdržují. Dítě druhý den zemřelo. Jedním slovem hrůza.
Trávit potkany se nevyplácí. V jakémsi cizím městě jeden chlápek prý použil jed na jejich vyhubení a v noci ho, co čert nechtěl, kously dvě krysy. Jed vnikl do rány a do 48 hodin se nešťastník rozloučil za nejhroznějších muk se světem.
Existují však zaručené metody, jak se těch přechytřelých a čistotných bestií zbavit. Poslechni si, co jsem si stačil zapamatovat.
Dobrým prostředkem k hubeni krys se prý osvědčila rozemletá sádra, která se smíchá se stejným dílem mouky a nalíčí na místech, kde se krysy zdržují. Vedle se dá do mělkých nádob voda, aby se krysy mohly pořádně napít. Mokrá sádra v žaludku zvířete ztvrdne a to musí následkem toho zaručeně zdechnout. A co když ne? Pak výbornou metodou je, že se vezme houba na mytí a rozřeže na malinké kousky. Ty se upečou na vepřovém sádle se solí tak, aby houba, sádlo a sůl byly téměř spečené. Nalíčíme tuto pochoutku tam, kde jsou krysy a k tomu také hodně vody. Pak se prý jen nestačíme dívat, jak se válejí po zemi a cepení. Také je zaručeně vyhubíme, když jim dáme sežrat kuličky z nehašeného vápna a tuhého loje. Vápno ovšem musí být na prášek roztlučeno. Kuličky musí ležet u misky s vodou. Když krysa kuličku sežere, dostane žízeň. Napije se a na velké vnitřní pálení zahyne.
Chytání do pastí a želez se daří pouze krátký čas, poněvadž krysy stanou se brzy ostražitými. Potvory. 
Speciální recept měl kamarád Jacek z Haliče. Tam tomu říkají samobujstvo pochodove. Krysy lze prý chytat i do obyčejného džberu, který se postaví na místo, kde se krysy nejčastěji objevují a ty džbery se naplní do poloviny vodou. Na vodu se nasype hrubá vrstva tlustých plev a plevy se ještě popráší moukou nebo otrubami. Lahůdka. Pak se položí prkénko směrem od podlahy na vrchní okraj džberu a udělá se tím pro krysy můstek. Když naň vzhůru vylezou a svými pracičkami na ošemetnou vrstvu plev vkročí, spadnou do vody a utopí se, poněvadž se po kolmých stěnách džberu nemohou vyšplhat. Ó, jak důmyslné. Tímto jednoduchým, všem domácím zvířatům zcela neškodným způsobem lze vyhubiti všechny krysy za jedinou noc, říkal Jacek. Ptal jsem se ho, zda v Haliči už nejsou krysy a Jacek mi zkormouceně, se sklopenou hlavou odpověděl, že jich je tam tolik, že se nedají ani spočítat.
Souhlasím s Tebou, Maryčko, že neuvěří, kdo nezakusil, jaké zlo jsou krysy v domácnosti. Ten odporný hlodavec se rychle rozmnožuje a má tak silné zuby, že se prokouše přes každou desku, ba i stěnu. Drůbež není před ním si jistaa jsou případy, že krysa tučným vepřům ve chlévě dokonce díry do těla vykousala. Mnohdy krysa pokouše v noci kuřata neb housata a pak se to svede na lasičku nebo tchoře.
Můj soused na kolonce měl ve sklepě krysy. Kupoval různé odporučené a rychle účinkující jedy, které večer dával krysám. A co se nestalo? Ráno byl vždy jed pryč a krys pořád plno. Ke svému zármutku zpozoroval, že krysy jed i žerou, že jim výborně chutná! Od toho času již jed nekupuje, prý nebude krysy krmit. Na ščury si zvykl, ale sem tam jim leje lejíkem do děr horkou vodu, když někde zbude po hašení vápna.
O polední pauze kdosi poradil tento jednoduchý, laciný a účinný prostředek. Jedná se o obyčejný dehet neboli tér, kterým se natírají lepenkou pokryté střechy. Do každé krysí díry se naleje rozehřátý tér. Krysa, která je velmi čistotná, dírou proběhne a zamaže se. To je její konec. Zdechne.
Pak se do debaty zapojil i náš nádvorní a připomněl nám, jak se u nás na šachtě řeší problém s krysami. Každý týden v neděli večer se pocákají podlahy karbolínem a jeho zápach je pro krysy ( i pro nás) tak nesnesitelný, že se někam ty potvory bez průtahu odstěhovaly. Kam, to nevěděl, ale pořádně nás sjel, že jsme prokecali směnu.
Za to můžeš Ty, milá sestřičko, že ses ptala, jak v Mariánských Horách řešíme přemnožení ščurů. Jak vidno, neúspěšně.
Tvůj bratr Josef, tesař na šachtě Ignát.
P.S.
Vzpomněl jsem si, že naše babička Vilemína sypala proti potkanům na podlahu chléva květy divizny. Pomáhalo to?
Datum odeslání dopisu neuvedeno.