Milá sestro,

 

 v sobotu jsme byli s chlapama v cirku Variété se podívat na Gustu Frištenského.  V Moravské Ostravě se totiž koná mistovství Moravy v řecko-římském zápase a ten nejoblíbenější český zápasník, kterého ve světě znají možná lépe  než  doma, přijel v pátek z Brna si vybojovat stříbrný věnec se zlatou stuhou. Viděl jsem ceny pro vítěze vystavené ve výloze u pana Sterna na Hlavní třídě, vedle velkozávodu Rix. Kromě toho věnce tam byly ještě krásné hodiny a cenná socha. Mezi vítěze se rozdělí také 2200 korun. Konkurence je velká, ale doufám, že to náš Gusta zvládne. Chtějí se s ním utkat favorité zvučných jmen, jako je  bavorák Bauer, co váží 130 kg, polsko-ruský hromotluk Samukov z Varšavy, černoch Mourzouk a jiní.fr1

 

Jako předkolo jsme viděli duel jeho bratra Františka se známým Hanákem Pečmanem z Kroměříže v kategorii těch mladších. Oba soupeři nastoupili do ringu za hrobového ticha. V několika okamžicích strhuje František Frištenský svého soupeře k zemi, kde přiváděl Pečmana každým hmatem do nebezpečných situací, takže ten se zmohl  pouze k obraně. Frištenského bratr zápasí  s klidem a už ve čtvrté minutě přivedl Pečmana do tak nebezpečné pozice, ze které  neměl šanci se vymanit. Následoval  rychlý pohyb a následný zvrat v zápase v totální prospěch bratra. Pečman dopadá na obě lopatky na koberec, Franta ho tam 3 vteřiny drží a už soudcovská píšťala ukončila zápas. Pečman prohrál 20 korun ve prospěch Ústřední školské matice.

 

Pak přišel on, šampion. Bílý, svalovitý, snad bez gramu tuku, živá socha atleta, rozvážný, odměřený, se známým nádechem jakési stydlivosti. Hvězda turnaje, Gustav Frištenský. Zápasil s Miterregerem ze Štýrska. Po vzájemném změření sil  se dostává  dvojice pojednou do kleku. Obecenstvo takřka ani nedýchalo. V sále panuje podivné napětí, že by se mohlo krájet. Posice se střídavě měnily. Jednou byl navrchu ten a pak zase druhý. Při tak vyškolených mistrech nepomáhala žádná síla, chtělo to rozum. Dvakrát se ocitnul Frištenský v situaci, kde jsme si zakrývali oči, protože bylo na spadnutí, že Gusta prohraje.  Nastalo  hrobové ticho a když už to vypadalo, že soudce  odpíská jeho porážku a žádný ani nedýchal, tu Frištenský použil svého známého přehozu přes hlavu, vymrštil se a padl přímo na  Miterregra, bleskurychle ho obrátil na záda a – přidržel na lopatkách.  Propukli jsme v neskutečný jásot. Další zářez na pažbě toho, prý má těch vítězství více  než  2000 a žádná prohra! gf2Dovede ten řeznický synek od Kolína ale zahrát na nervy divákům.

 

Náš Gusta zápasí nádherně klasicky, klidně, elegantně a  bez surových manýr, o kterých mi někteří vyprávěli, že u některých borců viděli. Říká se, že Gusta amatérství pověsí na hřebík a dá se k profíkům, prý pojede do Ameriky. Kdybych s ním mohl Maryčko mluvit, tak mu řeknu, ať tam pozdravuje bráchu Alberta. Ale nemluvili jsme spolu, nemohl jsem se k němu protlačit.

 

Po cestě domů, do Mariánek, mi soused Rychard vyprávěl asi 4 roky starou historku o tom, jak Frištenký zápasil s medvědem. Krotitel  zvěře Fred Seylon, který byl tou dobou v Hannoveru, vyzval evropské zápasníky k zápasu s velkým medvědem zvaným Muffel o  600 marek. Ten medvěd vážil přes 800 liber a stoje na zadních nohách měřil přes 2 m. Zápasníků se hlásilo  dost, ale při spatření obrovského ruského huňáče každý svou přihlášku odvolal. Frištenský  se nebál, přihlásil se  a zápas se uskutečnil před vyprodaným divadlem. Gusta v 6-ti minutách medvěda dvakrát porazil. Prémie byla však vzhle­dem k dobré zápasnické pověsti, kterou Frištenský požívá, předem snížena na 300 marek. Inu Němčouři, co  jsi mohl od nich dobrého čekat.

 

 

 

Maryčko, Tvou  rodinu zdraví

 

bratr Josef

 

tesař ze šachty Ignát z města Mariánských Hor

 

prosinec 1907