Milá sestro,
vždycky jsem si myslel, že ve škole se učíme jen pravdu pravdoucí. Co si však mám myslet o tom, že když nám pan učitel vyprávěl o husitských sektách …
………..pak….najednou z ničeho nic, rozháněl četník Turecký v Mariánkách koncem června o půlnoci ze sálu hostince „U koule“ asi sedm novodobých adamitů.
Na jejich tanec přihlížela více než stovka nadšených diváků. Kámoši z dřeviště měli slzu v oku, že nebyli pozváni. Těch sedm se rozprchlo, tak jak byli bez šatů a bot, ale naše bdělé četnictvo je vypátralo a jejich príma zábava bude mít soudní dohru. Prý mezi zatčenými je i jistá uvzatá soudružka, která je známá z dob dřívějších, kdy podobné tanečky se děly na Hulvákách pod vedením „tanečního mistra“ Josefa Rysse, delegáta za soc.dem. unii. Říká se, že to na ně píchli ti, co jejich politické partaji neholdují a adamity nemají rádi.
I když je pravdou, že všemi uznávaný Svatopluk Čech, vstoupil do světa literátů právě básnickou sbírkou Adamité.
Co k tomu dodat? My jsme v naší škole na Starých Hamrech latinu neměli, ale přesto znám jednu jedinou latinskou větu:
„Quot licet Jovi, non licet bovi“, aneb co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi.
Z Mariánských Hor Tě zdraví
bratr Josef, tesař na šachtě Ignát
30. červen 1909