…Z řady ostravských specifik, na nichž se při řeči shodujeme, i on vyzdvihuje vrozený patriotismus, jak zdejší povahový rys nazývá. „V Praze žije fůra lidí, která tam žít nechce. Jsou tam kvůli práci a byznysu. Je pro ně jen bydlištěm, kterému nic nevracejí. My Ostraváci tu žijeme, protože tu žít chceme. Město dává nám a my jemu,“ říká učitel ne zcela bez patosu. V ten moment mi naskočí jedna z písní Jaromíra Nohavici: „Ostravo Ostravo / srdce rudé / zpečetěný osude,“ přehrává vnitřní gramofon bardův text a je jasné, že dnes už jej z hlavy nedostanu. Zvlášť, když sílu ostravské pupeční šňůry o chvíli později každým slovem dokazuje i zdejší fotograf Boris Renner. Do svého města je bez přehánění zamilovaný a na jeho fotografiích je to vidět. „Když se budeme ostravské minulosti bránit, dopadne to s námi špatně,“ seká zapálená slova. „Ostrava vyrostla na uhlí a oceli a na to by neměl nikdo zapomínat,“ ukazuje fotografie. Vysoké pece, věže, jeřáby, hangáry či důlní šachty, všechny ty leckdy proklínané pomníky těžkého průmyslu na nich vypadají jako bezbranné baletky. Boris Renner je svlékl a ukázal, že mají duši. Mnohdy zatraceně křehkou. „Taky máme vysoké školy, muzea, nemocnice, jako jiná města. Ale Ostrava je výjimečná především industriálními památkami. Proč se za ně stydět? Já jsem hrdý. To nejsou jenom kusy železa, ale i historie a svého druhu romantika,“ vyznává se fotograf.   Internetoví patrioti Svou lásku Ostravu Boris Renner nepropaguje pouze originálními snímky. Aby dokázal její jedinečnost, pořádá workshopy, které přinejmenším v Česku nemají obdoby. Žádná učebna, ateliér či přírodní scenérie. Jeho Fotofárání se odehrává sedm set metrů pod zemí. V šachtách dolů Žofie a Jeremenko. „Snažím se nabízet ryzí okamžiky, něco, co jinde nezažijete,“ říká fotograf Renner. Krédo, jimž se Boris viditelně řídí, možná věrně vystihuje i kolektivní náladu současné Ostravy: z nevýhody udělat opak. ins Něco mezi nebem a zemí nás dnes a denně naplňuje povznášejícím pocitem z uvědomění, že k Ostravě můžeme náležet, hlásá web Ostravaci.cz, další patriotská činnost aktivního fotografa. Založil ho před čtyřmi lety a od té doby jej ve volném čase osobně spravuje a doplňuje. „A to právě umí Ostravaci.cz. Objevovat krásu a příležitosti tam, kde by možná jiní chtěli nasadit buldozery,“ vystihl pochvalou podstatu webu ostravský uhlobaron Zdeněk Bakala. Vedle prezentace více než pěti tisíc industriálních fotografií a shromažďování všemožných informací o ocelovém městě slouží stránky i k virtuálnímu setkávání pravověrných Ostravanů. Jak prozrazují kliky a vzkazy z Číny, Singapuru, Spojených států a dalších třiceti zemí, mnozí jimi zůstávají navzdory skutečnosti, že je osud zavál kamsi daleko. Přes pět set tisíc návštěv o oblibě stránek vypovídá dost jasně. Není divu, že na jejich popularitě už se chtěli svézt i někteří místní politici. „Žádosti o jejich předvolební prezentaci na Ostravaci.cz jsem bez váhání odmítl. Jsem striktně apolitický. Ten web není o straně, ale o člověku, který má rád Ostravu,“ vysvětluje prostou filozofii Boris Renner. Svébytnost a regionální příslušnost stránek podtrhují i přepisy dopisů Josefa Magdona sestře Maryčce. Že jsou fiktivní,potvrzuje Boris spikleneckým mrknutím oka. Osobitý humor k Ostravě přece patří …

 

celý článek ke stažení na adrese http://ostravaci.cz/testiky/ostrava2010.pdf

 

 

převzato z časopisu INSTINKT ze dne 2.prosince 2010