Milá sestřičko,

Tvůj bratr je hodně smutný. To, co se  stalo na Ignátu je příšerné a co živ budu na to nezapomenu. Doma na Hamrech jsem Ti  vyprávěl, že se mi ve Lhotce líbí jedno děvče, co se jmenuje jako Ty, Marie. Znal jsem ji od svého příchodu do Ostravy, v létě jsme byli párkrát na procházce u Odry, dokonce jsme se tam i koupali. Mohla se, možná, jmenovat také Magdonová kdyby …..

Maruška nejen bydlela se svými rodiči vedle v baráku kolonky, ale také pracovala, jako její otec, na šachtě Ignát. Uklízela tam… a to se jí dnes po ránu  stalo osudné.  Zametala podlahu ve mlýně na mletí uhlí a zachytil ji drtič  a …už nemám Marušku.

Chlapi z dřeviště mi celý den chodili kondolovat, protože vědí, že jsem na ni hodně myslel.  Já jsem si šel odpoledne pobečet k Maruščiným rodičům. Jsou zhrouceni. Jediná dcera. Naposledy jsem takovou bolest u srdce prožíval, když nám umřel otec. Její tatínek s maminkou  se jen modlí. Kamarád Jacek, jejich soused z Haliče,  je z toho také na vývrat. Znal ji od děcka.

Nebyl jsem  na místě tragédie, ale viděl jsem, že tam s kufříkem spěchal náš závodní  doktor May a brzy nato vyšel se sklopenou hlavou z budovy, nemohl jí už pomoci. V mlýnici jsou  policajti s ředitelem závodu Kohoutem a vyšetřují, jak se to mohlo stát. Marušce to už nepomůže.

Nejen hluboko v dole, ale i na povrchu je nebezpečno. Nebojte se, budu na sebe dávat pozor.

Váš Josef

Ve Lhotce 18.9.1900