Počátek působnosti Salomona Meyera Rothschilda na Ostravsku je spojován hlavně se stavbou železnice z Vídně do polské Bochnie. Nechal se inspirovat bratrem Nathanem, který měl s výstavbou železnic dobré zkušenosti z Anglie. Salomon se stal hlavním iniciátorem stavby Severní dráhy Ferdinandovy. Souběžně zvažoval zakoupení Rudolfovy hutě ve Vítkovicích z pozůstalosti kardinála a arcivévody Rudolfa Habsburského. V roce 1835 si Rothschild huť pronajal, o osm let později ji spolu sněkolika doly koupil. Nastal úžasný rozmach výroby železa, začala se stavět nová, na svou dobu moderní huť, která dostala jméno po Salomonovu synu Anselmovi, dále strojírenské dílny, otevřelo se několik nových dolů, například Šalomoun, Karolina, Hlubina, v Petřkovicích, v důlním poli s názvem Boží požehnání vznikl Důl Anselm. V jeho prostorách je dnes Hornické muzeum. Šachta Karolina jako první na Ostravsku začala používat parní stroj. V roce 1858 se rozhořelo padesát pecí koksovny Karolina. srOdeset let později začal Anselm Rothschild spolupracovat s bratry Guttmannovými při těžbě uhlí a výstavbě Žofinské huti, později vytvořili společnou firmu Vítkovické horní a hutní těžířstvo (VHHT). Část zisku vkládali Rothschildové do pozemkového majetku, získali dominia Bohumín, Šilheřovice a Hlučín. Salomon Meyer se stal nejvýznamnějším průmyslníkem Ostravska 19. století. Po smrti Salomona v roce 1855 spravoval veškerý majetek rodiny syn Anselm. Byl schopný, praxizískal v bankovním domě svého strýce Jamese v Paříži a jinde. Jako podílník akciové společnosti Severní dráha Ferdinandova dokončil některé otcovy záměry: koupil šachty od bratří Kleinů, Důl František v Přívoze, dále doly Albert a Hubert v Hrušově, Důl Hermengild na Slezské Ostravě, jámu10 v Moravské Ostravě a od rakouského státu důlní pole v Heřmanicích. Získal absolutní převahu mezi ostravskými těžaři. Anselm rekonstruoval zámeček v Šilheřovicích a založil tamní bažantnici. Jeho zájmy, na rozdíl od otce Salomona, se však nesoustřeďovaly pouze na rozmnožování kapitálu.Byl významným donátorem různých humanitních institucí a podporoval zejména umělce. Byl vášnivým sběratelem umění, jeho sbírka měla v roce 1872 více než šest set světově významných děl.Vybudoval pro ně ve Vídni na Renngasse svou vlastní galerii. Postupem času ztrácel na Ostravsku svou někdejší vervu a některé části svého průmyslového impéria začal pronajímat, například bratřím Guttmannům či mariánskohorskému těžaři Vondráčkovi. Když se za první republiky rozšířila zpráva, že by Vítkovické horní a hutní těžířstvo mohlo být prodáno, začala se československá vláda obávat, aby se nestalo majetkem Německa. Navrhla proto odkoupení hutí. Po obsazení Německem se ovšem z Vítkovických železáren stal koncern Hermann Göring Werke. Po válce došlo mezi původními majiteli a Československem k majetkovému vyrovnání. Současné železárny prošly restrukturalizací a dalšími změnami, některé části získaly nové majitele,strojírenská a hutní oblast se přeměnila v akciové společnosti holdingového charakteru. Skupinatěchto podniků změnila název na Vítkovice Heavy Machinery a. s.