Nebudeš věřit, milá sestro, koho jsem potkal.
Syna starého Poláška, který teď robi na Hlubině. Také je tam tesař, jsme kolegové a tak jsme si zavzpomínali na naše dětství pod Jamníkem, jak jsme vespolek blbli u Ostravice, když bylo léto, jaké má být. Připomněl mi příhodu, která se stala jeho otci, když se před mnoha lety vracel z hospody „U kravince“. Asi si vzpomeneš, že to byla vyhlášená hospoda u Velkovského mostu v Hutích pod Smrkem. Možná, že když Ti připomenu, že to byl kamenný most přes Ostravici, co dostal své jméno podle potoku Velký, který tam ústí do Ostravice, tak si vzpomeneš. Cesta k nám z Frýdlantu do Hamer se podle terenních možností paralelně klikatí s řekou, jednou po jedné straně, podruhé po druhé straně a most v Hutích – kolmo na řeku – ji spojuje a vytváří zvláštní dopravní zauzlinu. Pověstný hostinec U kravince stojí na takové pěkné mýtince poblíž. Vykládalo se, že v té tůňce pod mostem bydlí hastrman. Vzpomínáš si? My děti jsme se toho místa báli, protože nás strašili, že v té duči se hastrman koupe a na břehu si suší svůj kabátek.

I na toho zeleného mužíka přišla s mladým Poláškem řeč a on se rozvykládal, že:
Jednou, jeho táta, starohamerský dřevorubec zaberanil v hospodě U kravince a v noci se vracel domů – do Starých Hamer. I když měl o nějaký žindlík více, neměl dobrou náladu. Právě když šel, se sekerou na rameni, tu jedinou v kartách neprohrál, přes Velkovský most – začal se proti němu z vody hrabat vodník. „Eště aji ty mně buděš dopalovať „ rozlítil se a sekerou hodil po vodníkovi. Ten se zhroutil a táta vzal nohy na ramena a upaloval do Hamer. Ráno mu chyběla sekera a tak ji šel hledat. Sekeru našel u mostu a vedle ní mrtvého jezevce.
Nedovedeš si, Maryčko, představit, jak se chlapi podivovali, jaké se tam u nás, na horách, dějou divné věci.
Jsem rád, že jsem Ti připomněl naše dětstství
A měj se fajně
Váš Josef
tesař ze šachty Ignát (furt si nemohu zvyknout na Maria-Anne)
V Mariánských Horách (1904)