Milá sestričko,
onehdá jsme se bavili s chlapama při nakládání odkorů na platoňáky na dřevišti Ignáta (promiň, pořád si nemohu zvyknout na Marie-Anne), jak je to s tou bídou, o které se všude kolem mluví.
V sobotu byl na zdejších šachtách zase výplatní den. Lépe řečeno zálohový den. A aby se k těžce vydělaným krejcarům někteří pořadatelé tanečních zábav dostali jako první, pořádají se hned v sobotu společenské plesy, zástěrkové zábavy a jiné tanečky s vysokým vstupným. Světe div se, muziky jsou – bída nebída – tancujícími přeplněny.
V neděli ráno, když šli lidé z kostela, ubírali se rozjaření bálovníci z Mariánských Hor do Ostravy. Jeden takový bálovník byl ráno napůlskřehlý, bez klobouku a v lehkém kabátě objeven schoulen v kozím chlívu v naší kolonii. Po delším tření sněhem byl přiveden v život. Když se postavil na nohy a otevřeli mu dvířka dvorku, rozběhl se a pelášil odkud přišel. Do hospody. Pak prý lidé trpí nouzí. Trpí, ale samochtě. Jakmile dostanou krejcar do ruky, tak jej za dva dny lehkomyslně utratí a pak třou bídu.
Z Mariánských Hor Vás do Starých Hamer všechny zdraví
bratr Josef
P.S.
Tentokrát opravdu dopis bez data. Usuzuji, že byl napsán po vysvěcení kostela a to proběhlo 18.října 1908. Protože ho třeli sněhem a byly bály, tak začátkem roku 1909.
Jiří Jezerský, radní MH+H