Během husitských válek se v držení Moravské Ostravy vystřídalo několik pánů. Pravda ale je, že se město dostalo do přímého ohrožení husitskými vojsky po dobytí Oder v roce 1427, v létě následujícího roku husité vnikli do města. Ale spojená vojska polských knížat je přinutila v srpnu 1428 ustoupit. Uherský král Zikmund se pro územní odlehlost nemohl o správu a obranu hukvaldského panství starat, proto je zastavil opolskému knížeti Bolkovi, což byl významný spojenec husitů ve Slezsku. Jako vojevůdce ale nebyl úspěšný a v roce 1434 o hukvaldské panství přišel. O rok později získal hukvaldské panství další stoupenec husitů – Jan Tovačovský z Cimburka. Obratem ho však prodal Mikuláši Sokolovi z Lamberka, který měl blízký vztah k vojevůdci Janu Žižkovi. Po třech letech se jako vlastník hukvaldského panství objevuje další husita – bývalý vojevůdce sirotčích vojsk Jan Čapek ze Sán. Byl rovněž posledním vlastníkem Moravské Ostravy a měl v držení i Polskou Ostravu. Je také známo, že se horlivě staral o rybníkářství, protože nechal vybudovat na Ostravici stav, takže bylo možno vést vodu na rybníky a mlýny. V blízkosti farního kostela nechat rozšířit most. Po Čapkově smrti měl hukvaldské panství v držení Jan Talafús z Ostrova, Čapkův zeť a někdejší velitel „bratříků“ v Horních Uhrách. Roku 1466 jsou Hukvaldy i Moravská Ostrava opět ve vlastnictví olomouckých biskupů, ze zástavy je vykoupil biskup Tas z Boskovic.

Tato doba je pro Moravskou Ostravu zlatý věk. Husitskými válkami příliš neutrpěla, projevila se hospodářská prosperita a významně přibylo obyvatel. Město totiž v nových politických podmínkách představovalo důležitý strategický bod na hranici biskupských držav se slezskými knížectvími, význam obchodních cest, které přes ni vedly, se podstatně zvýšil. V té době se ve městě pozoruhodně rychle rozvíjela řemesla, zejména tkalcovství, soukenictví a krejčovství. Byly ustaveny cechy. V roce 1461 udělil městu král Jiří z Poděbrad privilegium druhého výročního trhu.

Válka mezi českým králem Jiřím z Poděbrad a uherským králem Matyášem nedolehla na Moravskou Ostravu nijak těžce, ale finančně zatížila především bikupství olomoucké, které krizi řešilo zastavováním statků, hukvaldské panství se tak dostalo do rukou pánů z Boskovic. Zásluhou olomouckého biskupa Stanislava I. Thurza (1497–1540) bylo panství včetně Moravské Ostravy roku 1511 vyplaceno, stalo se tak zásluhou půjčky tří tisíc uherských zlatých od biskupova bratra Jiřího Thurza, kremnického hraběte a nejvyššího správce uherské královské komory. Moravská Ostrava byla ze zástavy vyplacena později. V tomto muži měl olomoucký episkopát humanistického učence, který se značně zasloužil o rozvoj Moravské Ostravy, protože dobré hospodářské postavení města zaručovalo hospodářský i mocenský vliv především na sousední těšínské knížectví. Ostravské nabádal, aby se lépe starali o „opravy na zdech, věžích, parkáních, branách, příkopách a jiných věcech k obraně potřebných“. V té době vznikl spor mezi oběma Ostravami – Polskou i Moravskou – o stav na Ostravici, který naháněl vodu k mlýnům na moravské straně. Roku 1501 povodeň stav strhla a Jan Sedlnický ze Slezské Ostravy nechtěl svolit k jeho opravě. Řeky Odra a Ostravice totiž nebyly jistou hranicí, protože často měnily koryta. Nevůle narůstala a docházelo i k násilí a zabití moravskoostravského měšťana Vítka Lochmana. Listina, kterou byl roku 1539 spor urovnán, je zajímavá především tím, že je v něm poprvé potvrzena existence moravskoostravské radnice. Zmiňuje se také o vlašském staviteli Matysovi, kterého Sedlnický uvěznil. Má se za to, že Matys se možná podílel v Moravské Ostravě na stavbě radnice a přestavbě kostela sv. Václava.

Po Stanislavu I. Thurzovi usedl na olomoucký biskupský stolec jiný humanista – Jan Dubravius, vzdělaný kněz zběhlý v historii, ale také schopný diplomat krále Ferdinanda I. Právě on prosazoval na biskupských statcích budování rybníků. V privilegiu z roku 1525, které mimo jiné upřesnilo hranice městského obvodu, je připomínka o „rybníku znamenitém, který Ostravští nákladem svým pro obec udělali“. V roce 1539 vykoupilo město z manství ves Čertova Lhotka (dnešní Mariánské Hory), za což bylo povinno dodávat na biskupský stůl v Kelči každoročně kopu štik a kaprů. S biskupovým svolením pak koupila roku 1555 Ostrava tvrz a ves Přívoz, Novou Ves vlastnila už z dřívější doby.