Na silnici opavsko-těšínské mezi Moravskou a Polskou Ostravou přes řeku Ostravici stál od roku 1851 řetězový most dlouhý 92 m. V onen den se jeho železná část pocházející z Subotínských železáren zřítila do vody. Několik osob zahynulo a mnoho bylo zraněno. Co se vlastně stalo? Z tehdejších novin vybírám:

Ve středu 15. září 1886 po 8. hodině ranní jeli po mostě zvolna po dvou huláni z 2.škadrony 13. hulánského pluku Ludvíka hraběte Traniho do Německé Lutyně a také přecházelo po něm několik civilních osob. Přítomen byl i vůz s uhlím a žebřiňák. Náhle most se začal silně houpat a za strašného praskotu se zřítila do Ostravice jeho střední část dlouhá 66 metrů. Důstojníci a poddůstojníci byli již na slezské straně. Po obou stranách mostu stalo v té době asi 60 lidi. Říká se, že most byl uveden do velkého kolísáni stejným krokem vojska, než hejtman nařídil volný krok. Vzduch otřásla hromová rána a most i s lidmi, koňmi a povozy se sesypal do hlubiny. Ve městě, kde byl právě týdenní trh, nastalo strašné rozčílení, když se zpráva o neštěstí rozšířila. Vše spěchalo na nábřeží, kde lidé se slzami v očích, lomíce rukami běhali s místa na místo, volajíc jména svých přibuzných. Nešťastníkům přijeli na pomoc dobrovolní hasiči a také lékaři z Vítkovic a Přívoza. Na místo se dostavili purkmistr Lux a právě přítomný c. k okresní hejtman Richter z Mistku, kteří ihned nařídili záchranné práce. Také generální ředitel Kupelwieser, ředitel Holz, starosta Kořínek z Vítkovic byli na místě neštěstí. Opětné nejrychlejší spojení obou sousedních měst řešil okresní inženýr Heinz z Těšína a vojenské ženijní oddělení z Olo-mouce. Poranění byli dopraveni do městské ne¬mocnice. Mezi mrtvými osobami jsou 10 a 11 let staré dcerušky Hermína a Johanka obchodníka H. Steina z Moravské Ostravy, jeho služka Barbora Korbašová, nádenice Magdalena Isiková a 18-ti letý Jan Orel. Těžce zraněni byli tři huláni a 11 nevojenských osob, lehce 11 hulánů a 5 civilních osob. Zahynuli také 4 erární koni a kůň zapražený do nákladu. Popis události říká, že voda byla zbarvena krví nešťastníků po celém toku. Most od Moravské Ostravy byl zcela stržen a od Polské Ostravy visí jeho kus na zkrouceném železe.

V březnu příštího roku měla tato událost svou dohru u krajského soudu v Novém Jičíně. Obviněn byl 55 letý c.k. okresní inženýr František Heinz z přečinu proti bezpečnosti života. Obžaloba mu kladla za vinu, že opomenul řetězový most přes Ostravici důkladně prohlédnout ohledně jeho nosnosti a zejména dobře prozkoumati všechny jeho viditelné části a že poté, co se v červenci 86 dozvěděl o zlámané části řetězu neinformoval své nadřízené a most nezavřel. Odborníci tvrdili, že most byl již 3 roky nebezpečný a že se mohl kdykoliv zřítit, daleko méně zatížen. Třeba i vlastní vahou. Zrezavění řetězů bylo očividné a jeho řádná údržba s výměnou vadných součástí se podle jejich názoru neprováděla. František Heinz odpověděl, že všechny viditelné železné součástky v červnu 85 prohlížel a shledal je v dobrém stavu. Přiznal však, že do některých míst se pro jejich nepřístupnost nedostal. Výměna prasklé železné části byla naplánována na říjen – katastrofa se stala v září.

Obžalovaný prohlásil, že se necítí vinným a ospravedlňoval se tím, že prohlížel řetězy na místech, kde byly nejvíce vydány povětrnostním vlivům. Podle nich usoudil, že ty, které jsou chráněny- jsou ve vyhovujícím stavu. Omlouval se také tím, že není expert přes železné konstrukce a řetězové mosty, protože doposud se věnoval mostům dřevěným a silniční síti v Těšínském, Bílském a Fryštátském hejtmanství. Těch objektů, na které má dohlížet je přes 300. Ohledně řetězového mostu, který byl postaven se statickou pětinásobnou rezervou žádné speciální instrukce nedostal a co se týče prasklého prutu neviděl v tom akutní nebezpečí.

Jeho nadřízený stavební rada svědčil, že Hainze zná jako pilného, horlivého a spolehlivého úředníka, který teprve od roku 1885 byl přidělen k praktickému výkonu dozoru nad silnicemi. Předtím byl zaměstnán v kanceláři.

Představenstvo Moravské Ostravy si stěžovalo, že most se příliž „kolísal“, ale na to bylo odpovězeno, že tak je u každého řetězového mostu.

Předvolaní znalci udali jako jedinou příčinu zřícení mostu neobyčejné zrezavění nosného řetězu z Moravsko-ostravské strany a to u východiště z řetězové komory. Zrezavění nastalo nahromaděním velkého množství prachu a bláta kolem řetězu, který byl deštěm vždy vlhký a proto byl rzí úplně rozežrán. Tato část mostu bylo pro svou nepřístupnost navržena nevhodně – chybně. Zmiňovaný prasklý prut byl velkým nebezpečím a bylo nutno učinit bezpečnostní opatření.

Vojáci žádají odškodnění za zabité koně a jiné výlohy spojené se zříceným mostem ve výši 2100,-zlatých. Těžce poraněný strážmistr Vozňák žádal náhradu 4000,- zlatých. Rovněž požadavky, jako je bolestné, léčebné výlohy a jiné škody obnášejí několik tisíc zlatých.

30.března 1887 byl rozsudkem krajského soudu obžalovaný okresní inženýr František Hainz zproštěn obžaloby.

Na místě spadlého Říšského řetězového mostu stojí od roku 1913 most ocelový nýtovaný, rekonstruovaný v roce 1979. Jmenuje se most Miloše Sýkory.

Když jsem před mnoha lety absolvoval základní vojenskou službu a jako četa vojáků jsme s písní na rtech mašírovali, vždy při vstupu na nějaký most či můstek velící poddůstojník zavelel: Zrušit krok. Teď už vím proč.

Jiří Jezerský, radní Mariánské Hry a Hulváky