Přemilá sestřičko Maryčko,
to se vám povedlo, pustit na nás z Beskyd tolik vody. O tom vozkovi, co chtěl přebrodit ve Starých Hamrech Ostravici a utopil se i s koněm určitě víš. To byl starý Plucnara? Přeskočilo mu, že tak riskoval?
Nepřetržitě pršelo od 16.června a vzniklé škody se prý vyrovnají povodni z roku 1880, o které se vyprávějí hrůzostrašné zkazky, protože postihla celé Slezsko.
Naše parta 7 statečných šachetních záchranářů a hasičů poté, co obložila vtažnou i výdušnou jámu Ignáce pytlemi s pískem, naštěstí Odra k nám nenastoupala, vyrazila pomáhat tam, kde bylo třeba. Teď se vrátili a tak jsem se dozvěděl, co se kde dělo. Smekám klobouk před jejich pracovitostí a nasazením. Pro ně den měl 25 hodin a týden 8 dní.
Hrůzy se začaly naplňovat v noci z 19. na 20., kdy se nad Frýdlantem protrhla ochranná hráz a Ostravice si našla cestu na Kamenec. Vyvrácené stromy a balvany z hor se valily jako písek, lidé museli být vystěhováni. Takovou potopu už Frýdlant dlouho nepamatoval.
Železniční spojení z Ostravy do Frýdku je přerušeno, protože mezi Lipinou a Paskovem byl železniční násep úplně zničen. Koleje visí i s podloženými pražci ve vzduchu. Nádražní silnice v Místku byla ve čtvrtek odpoledne zatopena. V cestě jsou vymleté metr hluboké díry, přes most u střelnice se nedá projet a voda se valí parkem. Ti, co chtějí přejít do Frýdku jsou odkázáni na dosud nedokončený most u Koloredova. I ten však je poškozen. Místní hasiči odváděli z okolních domků dobytek a pomáhali lidem vynést nábytek na půdu.
V Ostravě nenabyla povodeň takových rozměrů jako v roce 1880, ale v místě kde Odra přijímá Ostravici stoupla voda někde až o 3 a ½ m nad normál. Přívaly vody poněkud prý zastavila vítkovická strusková halda u Žofínské huti. Ta vodu přesměrovala na slezskou stranu, která o to více trpěla. Také halda dolu František v Přívoze sice zastavila přívaly Odry, která se o ni opřela, ale díky tomu voda zatopila obec. Na silnici vedoucí do Pruska byl metr vody. Do níže položených domů Odra natekla okny. U kaple, kde vodu už 22 let nepamatují teď bylo trvale ½ m vody. Na hřbitově, ten je kousek od naší šachty, prý byly k vidění jen vrcholky křížů a pomníků.

Na Odře je přístaviště veslařského spolku „Perun“ a ten vždy, při každé povodni, se stará o blaho svých spoluobčanů. Vím od pana Březiny, je předsedou vodáků, že i tentokrát členové spolku při stoupání vody vytáhli veškeré své lodě z loděnice a ve dne v noci drželi hotovost. Neúnavně zachraňovali po celou dobu co se dalo. Málem se stalo, že čtyři z nich by za svou obětavost zaplatili životem. Byli totiž strženi dravým proudem pod železniční most nad Ostravicí a jen díky kormidelníkovi, kterému s nasazením všech sil se podařilo mezi pilíři vymanévrovat nenarazili, jinak by byli ztraceni.
Pohled na Hrušov z železničního náspu je obraz hrůzy. Jedno velké, velikánské jezero, kam oko dohlédne. V nižších chaloupkách jsou lidé na půdách a volají o pomoc. Pole a louky jsou zaneseny pískem, štěrkem a bahnem. Vrbice, Pudlov, Bohumín, Kopytov – všude stejný pohled na lidské neštěstí – voda, voda, voda. V Pudlově byla vytažena z Odry mrtvola neznámé ženy, která v náruči svírala několik měsíců staré dítko a v druhé ruce držela provaz, na jehož konci byla uvázána také utopena kráva.
Včera, týden po katastrofě, vystoupila po nepřetržitých deštích voda znovu. Už ne tak vysoko, ale opět postrašila, snad se povodeň neobnoví. To počasí se zbláznilo. Dnes, kdy Ti, milá sestro píšu, pouze krape a já nevím, zda bude fungovat pošta až do Starých Hamer, když vlakové spojení na Frýdlant je mimo provoz. Snad můj dopis, plný truchlivých zpráv, dostaneš.
Tvůj bratr Josef, tesař ze šachty Ignát v Mariánských Horách 26. června 1902.