Ten, kdo vtiskl Moravské Ostravě v druhé polovině 13. století základní urbanistickou podobu, nepostrádal velkorysost. Překvapující je zejména neobvyklá velikost vymezeného náměstí (dnes Masarykovo), které se nacházelo v blízkosti menšího slovanského sídla. Jeho plocha představovala 9300 čtverečních metrů. Ve srovnání s náměstími jiných menších a středních měst východní Moravy je opravdu rozsáhlé. Všechny čtyři strany náměstí byly rozděleny mezi původní osadníky, stálo zde celkem 42 dřevěných a přízemních domů, nepočítaje v to radnici. Šlo vlastně o usedlosti, které měly na straně odvrácené od náměstí hospodářské budovy. Podoba náměstí se v podstatě zachovala až do konce 19. století. Z každého rohu náměstí vybíhala úzká ulička, přičemž hlavními komunikacemi byly ulice Velká a Kostelní. Poblíž severní části, nedaleko přechodu přes Ostravici, zůstaly malé chalupy jako pozůstatek někdejší předlokační vsi. Majitelé usedlostí na náměstí získali měšťanské výsady, především právo pivovárečné a šenkovní (právo nalévat víno), a byli tedy takzvaní velkoměšťané. Ze stručného soupisu majetku ostravského fojtství z roku 1396, v němž olomoucký biskup Mikuláš uděluje ostravské fojtství svému sestřenci Šimonu Grimmovi, vyplývá, že ve městě byly dva masné (řeznické) krámy, dvě ševcovské dílny, dvě pekařství, jeden hospodářský dvůr ve městě, jeden v předměstí, dále pak ves Vítkovice. K výčtu majetku patřily tři mlýny, přičemž všechny stály na náhonu, který vytékal na hranici Vítkovic z řeky Ostravice. Horní mlýn stával na místě pozdější koksovny Karolina, Prostřední mlýn se nacházel na území současného hotelu Imperial. Dolní, jinak také Valchovní mlýn stával severovýchodně od náměstí na dnešní Mlýnské ulici.

Jedinou kamennou stavbou v tehdejším městě byl kostel svatého Václava, dnes cenná sakrální a stavební památka. Zda byl kostelem farním, nelze doložit, ale stal se jím v době, kdy Moravská Ostrava získala městský statut. Z původního kostela mnoho nezbylo, dnešní stavba pochází patrně až z doby panování Jana Lucemburského (1310–1346). Ve druhé polovině 14. století byl kostel přestavěn, ke kněžišti přibyla obdélníková loď s plochým trámovým stropem a čtverhranná věž. Po požáru v roce 1530 byl trámový strop zaklenut. K dalším změnám došlo po velkém požáru v roce 1556, kdy bylo postaveno čtvrté poschodí věže zakončené cimbuřím.

Kamenné městské hradby se začaly stavět za biskupa Jana VIII. Očka z Vlašimy (1351–1364), pravděpodobně se tak stalo na základě udělení privilegia na velký trh. Biskup se s ostravskou městskou obcí dohodl, že jí odpustí polovinu roční berně ve výši 40 hřiven grošů (jedna hřivna po 64 groších) s podmínkou, že tyto peníze půjdou na stavbu hradeb. Očkův nástupce, biskup Jan ze Středy, poskytl městu další úlevy. Nové ostravské hradby stály odhadem 800 hřiven. Součástí opevnění byly i brány. Největší a nejpevnější stála poblíž kostela sv. Václava a jmenovala se Hlavní nebo Zámostní, případně Kostelní. Od ní vedly hradby podél dnešní ulice Pivovarské k bráně Hrabovské, zvané také Vítkovská, která byla umístěna na dnešní ulici 28. října, vedoucí ze Smetanova náměstí. Na severozápadě, v místech dnešního Jiráskova náměstí, byla brána Přívozská. Ulicí Na hradbách pokračovalo opevnění zpět k Hlavní bráně. Nedaleko kostela se nacházela i malá branka zvaná „fortka“. Třicetiletá válka s výkonnými děly pak celou fortifikaci znehodnotila, přičemž město později hradební valy a příkopy rozprodalo měšťanům na zahrádky. Zmizel i obranný vodní příkop, který vedl od Mlýnského potoka v místech, kde je dnes Divadlo Antonína Dvořáka.

Boleslav Navrátil