Jednoznačné listinné či jiné přímé důkazy o tom, že Moravská Ostrava existovala už v předlokačním období, nejsou k dispozici. O sousední Slezské Ostravě existuje listinná zpráva z roku 1229; papežské privilegium ji totiž zahrnulo jako součást značného majetku benediktýnských mnichů kláštera v Týnci u Krakova. O nějaké jiné Ostravě ani slovo. Ve starší regionální historiografii se sice uvádí, že na místě dnešní Moravské Ostravy stávala osada, která se postupně přeměnila ve středověké město. Jde ale jen o spekulace, že to tak muselo být. Podobné pověsti kolovaly o nejstarší městské stavbě – kostelu svatého Václava, který měl být spjat dokonce s křesťanskou misií věrozvěstů Cyrila a Metoděje, čímž se mělo naznačit, že původ města lze vystopovat až do samotných počátků českých dějin.

S existencí předlokační Moravské Ostravy se ovšem musí počítat, archeologické výzkumy původního farního kostela to potvrzují sice nepřímo, ale nezpochybnitelně, prokázána byla existence staršího hřbitova. V některých latinských písemnostech se dochovala latinská podoba jména Ostravia, což je zlatinizovaný výraz používaný slovanskými obyvateli. Ve 12. století bylo pohraniční území, na němž dnes stojí Ostrava, v držení českých Přemyslovců a polských Piastovců. Celé území Moravské brány od Hranic bylo porostlé neprostupnými lesy a močály. Město ale protínaly významné obchodní stezky. Hlavní vedla z Nisy přes Opavu, Hlučín a Landek, procházela zhruba dnešní Velkou a Kostelní ulicí a poblíž Černé louky pokračovala přes Ostravici k místu, kde stával slezskoostravský hrad, a dále do Těšína. Nedaleko hradu, o němž je první zmínka z roku 1297, se z této trasy oddělila regionální cesta mířící do Brušperka, kde se napojovala na důležitou stezku spojující Olomouc s Krakovem. Není pochyb o tom, že podél těchto cest vzniklo několik menších sídel a Moravská Ostrava mohla být jedním z nich. Pod podlahou kostela svatého Václava byly hroby se střepy pozdní slovanské keramiky, hřbitov tedy vznikl v první polovině 13. století před stavbou dřívějšího a zaniklého kostela.

V závěti olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku (1246–1281) z 29. listopadu 1267 se poprvé objevují jména tří měst a řady dalších moravských obcí. V tomto výčtu biskupských statků lze nalézt Moravskou Ostravu, přičemž jde o jediný přímý doklad o tom, kdo vlastnil město a jeho široké okolí. Který z předchůdců biskupa Bruna toto území k církevním statkům připojil, není zřejmé, s největší pravděpodobností to byl biskup Robert (1201 – 1240). Nicméně datum na testamentu biskupa Bruna je dnem, kdy se Moravská Ostrava (v latinském textu Oztrauiam) dostala na svět, od této doby se počítá její stáří.

Biskup Bruno byl ovšem horlivým iniciátorem kolonizace vzdálených a málo kultivovaných oblastí biskupských majetků, někteří historikové předpokládají, že právě on se zasloužil o městský statut Moravské Ostravy. Nemohlo to ale být před rokem 1267, protože ve zmíněném testamentu by tato skutečnost byla výslovně uvedena. Zdá se, že o lokaci města bylo rozhodnuto pravděpodobně v rozmezí let 1268 až 1278. Názory historiků, proč se z nevýznamné osady stalo město, se různí. Někteří míní, že důvody byly spíše obchodní než vojenské. Nicméně bylo město později obehnáno čtyřmetrovými hradbami, přičemž je otázka, zda obranné valy nebyly předtím kolové, doplněné náspy a palisádami. Založení ostravské městské obce spadá do tehdejšího silného kolonizačního proudu orientovaného na zakládání měst. Úmysl biskupa Bruna vytvořit z Moravské Ostravy obchodní středisko spojující různé oblasti potvrzuje nepřímo i zasvěcení kostela svatému Václavovi, který je patronem hranice zemí Království českého.

Boleslav Navrátil