Připojená Fotogalerie Finské domky na Bedřišce a jejich obyvatelé jsou v kurzu. Kdekdo se k tamnímu bydlení vyjadřuje, ale málokdo Bedřišku navštívil. Zaznamená se i slza, která ukápne při vzpomínce, že už to není takové, jaké to bývalo. Po II.světové válce si OKD nechalo postavit od Dřevony Bratislava na území bývalé šachty Bedřich v katastru Ostrava Zábřeh osadu dvojdomků pro rodiny svých zaměstnanců. Byly a jsou dřevěné o kapacitě 2 x 1 +1. Tak zvané fiňáky. Měly omezenou životnost a to, že řada z nich je ještě na světě, má na svědomí skutečnost, že se nacházely v I.vodárenském pásmu města. To je v tom nejpřísnějším, kdy vydání jakéhokoliv stavebního povolení bylo předem vyloučeno.
A tak se tam žilo kutilsky a bezprizorně s tím, že domky nepřežijí svých plánovaných 40 let. K domkům patřily i zahrádky, kde pobíhaly slepice, kačeny a v chlívcích se chovala prasata, králíci, což dosud z části trvá. Oáza klidu uprostřed geografického středu Ostravy. Za rohem rybníky plné ryb, les plný dřeva. Většina starousedlíků není již na tomto světě, těch pár, co o sobě tvrdí, že pamatují „zlaté“ časy, nemá s OKD nic společného. Mezitím se budovala čtyřproudová Plzeňská ulice a některé z fiňáků sloužily jako příprava staveniště a byly posléze nabídnuty firmou Dopravní stavby k odprodeji svým zaměstnancům. Ti si je koupili jako letní sídlo se zahrádkou a trvale bydlí někde jinde. Dokonce tam existovala i prodejna potravin, která však byla do cihly rozebrána poté, co byla x-krát vykradena a nikdo v ní nechtěl pracovat.
Po roku 1990 řešila radnice problém, kam nastěhovat některé své romské spoluobčany, jejichž domy v centrální části Mariánských Hor a Hulvák vzaly za své. Do uvolněných bytů paneláků na Fifejdách, nebo na Bedřišku do prázdného domku po „starousedlíkovi“? Bedřiška svým způsobem života nám připadala ideální, pro tuto skupinu obyvatel. Hmatatelný příklad toho, jak v praxi realizovat integraci romské menšiny s většinou bydlící v tomto kraji.
Nikoliv ghetto. V roce 1993 byl vypracován projekt, který řeší, jak přeměnit toto katastrální území na místo tzv. sociálního bydlení se zázemím, které mu přináleží. V té době za zhruba 200 miliónů. Projekt viděla všechna zainteresovaná ministerstva, primátoři Ostravy, vrcholní romští poradci. Mariánské Hory a Hulváky dosud však neviděly potřebné vládní peníze, protože rozpočet městského obvodu by takovou částku neutáhl.
Přibývající počet osob závislých na nájemních bytech ze stranu Romů a soudních rozhodnutí k náhradnímu bydlení radnici nutí hledat možnosti, kde tyto lidi ubytovat, mají-li trvalé bydliště v našem obvodě. Věty o tom: nastěhujte je někam, jsou nic neřešící. Nikdo z pseudohumanistů ještě neřekl kam. A tak se znovu ptám: náhradní byt v domě s byty „první kategorie“ nebo Bedřiška, kde se postupem času uvolňovaly finské domečky? Po dohodě – tehdá – se Správou sídlišť OKD radnice obsazovala prázdné objekty těmi, kteří měli zájem na Bedříšce bydlet. Některým tvrdohlavým žadatelům ze strany většinového obyvatelstva jsme jejich nápad bydlet na vesnici a přesto v Ostravě, marně vymlouvali. Vznikl konflikt -v roce 2006 – tzv. nelegální nahrávky, kdy „bílá“ menšina si stěžovala na romskou spolubydlící „většinu“. Důležitým sdělením je, že kdo se chtěl z Bedřišky odstěhovat, tomu radnice vždy vyšla vstříc. Romům se na Bedřišce líbilo a líbí a je jen na nich, jak si mezi sebou vyřeší své sousedské vztahy. Do toho by jim nikdo neměl zasahovat, vést za ručičku dospělé a svéprávné osoby je více než trapné. Jan Werich ve hře Osvobozeného divadla Pěst na oko říkal: Žádné zásahy zvenčí na můj podebraný palec se trpět nebudou. Kéž by tomu tak bylo.
Radní Jiří Jezerský