Milá sestřičko,
moc, moc, moc se omlouvám mamince, že jsem na neděli nepřijel domů, ale udělal jsem si radost. Byl jsem na cestách.
Ostravský klub českých turistů totiž pořádal 9.června celodenní výlet do Lipníka na hrad Helfštýn. Ještě jsem tam nebyl, proto jsem se přihlásil a nelitoval jsem toho. Tak velkou zříceninu jsem ještě neviděl. My kluci z hor jsme neměli čas trajdat po kopcích. I když si vzpomínám, že jsme jednou šli na pouť na Bílý Kříž – celá rodina. Avšak popořádku.
Vyjeli jsme vlakem z nádraží Ostrava Přívoz v 7 hodin 6 minut ráno. Lístek mne stál 1 zlatý 15 krejcarů. V Lipníku ( tam mají moc pěkné nádraží) jsme posnídali, podívali se na zachovalé hradby okolo města, starobylé náměstí a hurá na hrad. Byli jsme tam za 30 minut. Prohlídka největšího hradu na Moravě, kterou jsme absolvovali s Janem Baďurou, farářem z Oseka, byla více než zajímavá. Mimo jiné nám sdělil, že Helfštýn byl součástí strážných hradů Moravské brány, ke kterým patřil ještě Starojičský hrad a Hukvaldy a méně známé dnes už úplné zříceniny Drahotuš, Potštát a Svrčov. Z jednoho na druhý je vidět a tak si dávali ohňové signály. I když neznali tečkočárkovou abecedu pana Morseho, spojení dobře fungovalo. Jen mlha jim to dokázala trošičku pokazit. V mlze však slušný nepřítel neútočí. I my jsme měli smůlu – bylo pošmourno. Památný Hostýn nebo štíhlou věž zámku v Tovačově jsme z hradu neviděli.
Kolem jedné hodiny se konal společný oběd na třetím hradním nádvoří pod severní věží, která zove Husitská a bude se prý rekonstruovat. Pana faráře jsme přizvali, abychom mu tak poděkovali za ochotu a zároveň vídeňským řízkem odměnili. Vyprávěl hodně poutavě. Koupil jsem od něho pro Tebe železný křížek, který ( a jiné železné věci) místní kováři dělají před zraky turistů. Dneska tam nebyli, nevím proč. Asi měli práci dole ve městě.
Nás ještě čekal dvouhodinový pochod malebným hřbetem a stálým lesem do lázní Teplic u Moravských Hranic, v obci Zbrašov. Po prohlídce lázní, kdy jsme se napili teplé zemité kyselky, jsme nakoukli do ústí jakési jeskyně, která se prý bude ještě zkoumat. Pak jsme se šli podívat na druhý břeh řeky Bečvy na nejhlubší propast v monarchii (tak nám to říkali). Suchá hloubka propasti je 70 m, zbytek je zatopený vodou. Také se jí říká „Macocha“, jako té u Brna. Vznikla pravděpodobně propadáváním stropů jeskyní, které se vytvořily ve zdejším vápencovém kopečku. K jejímu původu se však váže pověst o zhýralém rytíři Rolfovi, který se tu za trest propadl i se svým hradem a družinou pod zem, ale tomu já nevěřím. Zato věřím na čistící schopnosti místní léčivé vody. O tom mne ubezpečili naši vážení členové Klubu českých turistů, kteří dělali svou intimní potřebu za každým druhým smrčkem. Lázeňská voda byla zadarmo a tak její pití asi přehnali.
Po společné večeři jsme v Hranicích nastoupili v 8 hod na vlak Severní dráhy císaře Ferdinanda a ten nás zavezl zpátky do Ostravy Přívozu. Škoda, že nestaví ve Lhotce. Hodně se o nádraží mluví a furt tam není. Jízdenka stála 96 krejcarů.
Příští klubový výlet se koná 23. a 24. června 1901 ku ohňům svatojánským na Radhošť. Možná, že se zase přihlásím u jednatele odboru Klubu českých turistů pana Zrůnka, ale mezitím se objevím doma a věřte, že se hodně těším. . Ať Ti maminka nadiktuje na papír vše, co potřebuje abych vykonal, až příští sobotu večer přijedu. Bráška Rudolf mi určitě pomůže.
Váš bratr a syn Josef tesař na dole Ignát v Mariánských Horách na Moravě.
Tento dopis je bez data, ale soudím, že ho Josef musel poslat 10. nebo 11.6. 1901, aby zvěstoval mamince Maryčky Magdonové, že v 15. 6. 1901 přijede do Starých Hamer.
Jiří Jezerský z Mariánských Hor