V září 2006 se konalo pod patronací Klubu přátel Hornického muzea již čtvrté setkání technicko-hospodářských pracovníků dolů Hlubina, Jeremenko a Šalomoun. V pozvánce bylo uvedeno, aby se každý účastník doma podíval, zda nemá staré fotografie, písemnosti nebo jiné předměty, které by mohl věnovat nebo zapůjčit Hornickému muzeu. A výzva měla úspěch. Bývalý technik Dolu Hlubina Zdeněk Kostelecký kromě fotografií Dolu Šalomoun, přinesl tři historické písemné materiály, které byly vydány v letech 1896 a 1900. Vzhledem k tomu, že jsou obsahem velmi výjimečné, postupně je otiskneme.
V tomto článku otiskujeme v původním znění:
„Poučení, jak se zachovati mají dozorci a dělníci
po výbuchu, o cestách záchranných, pokusech zachraňovacích atd.,
platící pro všechny doly Ostravsko-karvinského okresu“
Udá-li se výbuch třaskavých plynů neb uhelného prachu, ohlašuje se dle velikostí a rozsahu do větší neb menší vzdálenosti bouchnutím a silným nárazem vzduchu, mnohdy i hučením na to následujícím. Náhlý náraz vzduchu stává se citelným píchnutím v uších.Veliké rozsáhlé výbuchy, jmenovitě takové, při nichž uhelný prach spoluúčinkuje, ženou plameny neb aspoň písek a později kouř prostory důlními a navíc až k jamám výdušným a úvodním; často nastane úplný obrat větru, takže po kratší dobu kouř z úvodních jam vychází.V předkách, v nichž dělníci příznaky výbuchu povstalého pozorují, přináleží nejprve starším v předku, aby lidi své čety shromáždili a s nimi jsou-li v nejistotě ohledně místa výbuchu nejkratší cestou k úvodní jámě se utekli. Mají-li volbu mezi více cestami, mají dát přednost té, která vede proti čerstvým větrům anebo těžními třídami z běžného větrního proudu vyloučenými.Procházejí-li záduchy neb požárové plyny naproti, což se pozná čichem a podle mdlého hoření lamp, musejí hledět, aby se dostali nejkratší cestou do jiného větrního proudu; nedá-li se to rychle provést, musejí se obrátiti a před větry tak daleko spěchati, až se jiného větrního proudu dostati mohou, což nejčastěji poblíž větrní jámy, kde se všechny částečné větrní proudy spojují, státi může.Je-li místo výbuchu známo, jest třeba vyhnouti se cestám, jimiž větry z místa neštěstí táhnou.Dozorci v jámě se nacházející musí se především o zachránění mužstva postarati. Nejbližší jejich starostí jest, aby správu závodu zpravili o tom, co se stalo. Až do příchodu úředníka dává rozkazy po řadě nejstarší dozorce.On přesvědčí se především o velikostí a rozsahu události a pečuje, není-li výbuch a místně omezen, především o to, aby se veškeré mužstvo důlní o tom zpravilo a pečuje dále o to, aby utíkajícím se dělníkům dozorců neb starších s místností obeznámených a obezřetných dělníků za vůdce dostalo.Dělníci musí jakmile o takové události se dozvěděli, bez průtahu a aniž by na zanechané a jiné předměty ohledu brali, na cestu k zachránění se vydati.Správa závodu zatím nabude znalosti o místě a přibližné velikostí a rozsahu výbuchu a zařídí dle toho bud‘ neprodlený výstup mužstva, jež k jámě se uteklo, pak-li se to již dříve nestalo aneb kdyby snad událost byla nepatrná, vysvětlí mužstvu, jak se věc má a pošle lidi zpět do jejich předků.Zařídí-li se výstup mužstva, jež k jámě se bylo uteklo, musí se tento státi v úplném pořádku a klidu, a lidi na povrch vystoupivší mají své lampy v pořádku do lampárny odevzdati a musí také svá jména a čísla předků v zápisně udáti, aby se počet případně pohřešovaných rychle stanoviti mohl.Jest velmi radno postaviti při ústí jámy zřízence, který má jména vylezšího mužstva zaznamenati.Práce zachraňovací a zmáhací řídí správa závodu za pomocí sobě přikázaných úředníků a dozorců a od ní k tomu stanovených dělníků. Jakmile správa závodu o takové události se uvědomí, přesvědčí se především, zda-li větrníky a poklopy větrních jam nejsou poškozeny a zařídí, pak-li by tomu tak nebylo, ihned vše potřebné, aby se větrávání jámy zase docílilo. Na to hledí si z ohlášení a zpráv ,jež obdržela přehled o místě a výbuchu učiniti, zahájí práce zachraňovací.Způsob, jakým se provádí práce zachraňovací, záleží docela na místních poměrech a nedají se vtom ohledu podrobné předpisy stanoviti.Vůbec však bude muset řídící záchranných prací rozvážiti, stává-li příznaků, dle nichž by se na vypuknutí důlního požáru následkem explose souditi dalo, a může seto poznati, aspoň když nehoda ve dne se stane, z toho, že z komína větrníku stále tmavější kouř vystupuje. Nepovstal-li požár důlní, dají se práce zachraňovací a zmahací při dostatečné opatrnosti bez nebezpečí provést, když se sleduje větrní proud, který do pole výbuchového táhne, od jeho počátku a posloupně spravují se zařízení větrní, která snad výbuchem zničena byla, a tak se s čerstvým větrním proudem na místo, kde neštěstí se událo, a až do předku vnikne.Jedná-li se přitom o to, aby se pokročilo jen na malé vzdálenosti v místech, kde se neštěstím postižení nacházejí, jichž rychlé zachránění nutné jest, může se to státi pomocí lidí zvláště silných a rozvážných, kteří s houbami neb šátky do octa namočenými a před ústy drženými, utvoříce řetěz z lidí do dotyčného předku vniknou a nešťastné vynesou. Zhasne-li ale větérka při tomto konání, aneb ztratí-li některý ze zachraňujících lidí vědomí, tedy se musí tento způsob postupu zanechati a jest třeba pečovati o rychlé provětrání předku.Povstal-li ale požár důlní, může se pokus učiniti, aby se vniklo s vyzvanými dobrovolníky v čerstvém větrním proudu rychle až do předku, aby se poranění soudruzi zachránili; stává-li však následkem rozpoznané polohy požároviště blíže stařin plyny naplněných a t. d., obavy, že by nové výbuchy následkem důlního požáru povstati mohly, aneb když již nastaly, a jmenovitě nabylo-li se podle síly a rozsahu prvního výbuchu přesvědčení, že živých v okruhu výbuchu zůstati nemohlo, mají se práce ochranné zastaviti, aby se ochranné mužstvo samo do nebezpečí nevydávalo, a mají se učiniti neprodleně vhodná opatření k uhasení důlního požáru.Ku pracím chraňovacím mají se přibrati jenom zvlášť silní, zkušení a obezřetní lidé. Docela zvláštní ohled musí se bráti k světlu pro mužstvo záchranné a radí se za tím účelem:
1. Aby na každé jámě bylo vždy několik k nošení způsobilých elektrických akumulátorových lamp k bezprostřednímu upotřebení způsobilých.
2. Aby cesta, kterou se zachraňovací mužstvo od jámy až na místo požáru ubírá, byla větévkami ve vzdálenosti 15-20 metrů rozvěšenými osvětlena, by se zpáteční ústup zachraňujícímu mužstvu zabezpečil.
Na každé jámě musí býti pohotově houba, ocet, šátky a dehtované plátno k rychlému utvoření větrních přehrad a jest nejvýš radno, aby se větší počet lidí obou směn v zacházení s pohotovými dýchacími přístroji (pytle Galibertovy, Millerovy aneb Bremenovy), masky kouřové s vývěvami atd., tak jako v poskytování první pomoci v pádu neštěstí vycvičil tak, aby kdykoliv vyškoleným mužstvem vládlo. Při tom se jmenovitě podotýká, že opatření, co možno nejrychleji na poraněných místech proti účinku vzduchu chrániti se mají, za kterýmž účelem větší množství oleje a obvazového plátna vždy na jámě v zásobě býti musí. Lidé, kteří v záduchách neb v požárových, neb jiných jedovatých aneb k dýchání nezpůsobilých plynech k pohromě přišli a v bezvědomém stavu se vytáhli, mají se, pokud by lékař nepřišel, studenou vodou na hlavě a prsou umývati a silně tříti, a musí se, když by toto bez výsledku ostalo, pokus o docílení umělého dýchání učiniti, což se nejlépe silným zdviháním a spouštěním ramen a tím způsobeným roztahování a stlačováním hrudníku stane.
Ředitelství vítkovických uhelen v Mor. Ostravě:
V. Jičínský mp.
c. k. horní rada a ředitel závodů
Horní inspektorát c.k. priv. Severní dráhy císaře Ferdinanda
Jan Mayer mp.
Vlad. Vondráček a spol.:
Vlad. Vondráček mp.
Exc. Hraběcí Wilczkovské horní ředitelství v Pol. Ostravě:
Mauerhofer mp.
Knížecí Salmovský horní úřad v Pol. Ostravě:
Poppe mp.
ředitel dolů
Horní ředitelství Zwierzinovského následnictví uhelen:
J. Konvalinka mp.
ředitel dolů
Ředitelství uhelen „Heinrichs.Glück-Zeche“:
Eugen rytíř z Wurzianů mp.
c.k. horní rada a ředitel dolů
Kamenouhelný závod Orlová-Lazy:
Fillunger mp.
ředitel dolů
Hraběcí Larisách-Mönnichovo horní ředitelství:
J. Spoth mp.
ředitel dolů
Arcivévody Bedřicha kamerální ředitelství:
Walcher mp.
Kamanouhelné závody rakousko-alpínské montánní společnosti v Orlové:
Karel Prausa mp.
Na základě § 43. nařízení horního hejtmanství ze dne 27. října 1895 čís. 2350 potvrzeno horním úřadem.
C.k. revírní horní úřad
Mor. Ostrava, 4. února 1896
C.k. revírní úředník
Dr. Edm. Riel mp.
Podle historického materiálu z roku 1896 zpracoval Vítězslav Hettenberger