My manažeři robime většinu u komputera, v kancliku abo na noťasu při služebkach. Ale němyslitě se, taka „duševni“ robota, kaj misto zbiječki či krompača, motě enem vlastni palu, tak taka robota je pěkna fuška. Bo od unora aji ja patřim mezi tych manažerskich kravaťaku, zapojil žech obě hemisfery a popřemyšľal, jak v těžke dobje, kdy krize hrize, jak zpropagovať našu firmu.

NOSRETI to je pojem na celoevropskim trhu přepravcu nadmjeru (nadmjer…to su ty vělki bebechy co se převažajum třa z Vitkovic a zabirajum na cestě 2 pruhy aji ze škarpu….poznamka autorova) no a ostravaci.cz to je zas pojem v tych internehtovych vodach fotografie. Bo Boris plyvě v mořu industrialu, jak „karcharyjas“v čelisťach a enem ta plutvička na plecach mu chybi, zrodil se mi v pale taki napad, jak by se ostravaci popasovali s focenim nadmjeru.

Slovo dalo slovo, mejl dal zavinač a už bylo všicko domluvene. Jak ve Vitkach fachmani na mostarni dosochajum tyn olbřimi most (no nědivtě se, miry ma jak mostova misska (dxšxv) 42×3,8×4,25 m), tak Boris přijedě a nafoti, jak to nosreťaci naľožum.

Kapke nam časově zahaprovalo to, že do Praglu se to namiřil hlavni štajger USA. Obama aji s Obamicu se rozhodli, že v dubnu provětrajum svojigo „Erforsvana“ a tak se naša stověžata stala pupkem světa a jakysik most z Ostravy nikoho nětankoval. Úkol znjel jasně: Něsmi proniknuť ani noha, ani chlop na motorce s koženu brašnu a už vubec ni nadmjerny naklad!!!!!!

Něvadi, harmonogram přepišeme a počkame až Barack zmizně z Hiltonova baraku spadki do te svoji bile vilki co ma z druhé rynki po Bušovych. Borisovi volam že se potkame 3.4. na braně u Ledňačka.

Patečni rano se budim s malu nervozu v břuchu, bo osobně uvidim na vlastní bulvy samotnego vělkigo Borisa Rennera alias ½ ostravaci.cz. Felina v Oderskich vrchach zažehně na první pokus a odpočitavani jak v Hjustnu je u koňca. Zařazuju prvni rychlostni stupeň manualni převodovki vozidla, kere už tež vita jaro a krasně kvitně (jaja antikorozni ochrana mladoboleslavske fabriky, to je znamy nešvar okřidleneho šipa), uvadim do chodu pisty, valce,vački, vahadla, kerym život vdechuje propan s butanem a vydavam se fstřic foceni s Borisem. Na zaprašenu kapotu modre feliny dopadaji prvni nesměle slunečni paprski slunka, co se dere s poza Mittalovych kominu a co osvětluje déštyrycetsedmičku za klimkovickim tunelem. V 6:45 zatahuju lanko ručni brzdy a očekavam přijezd Borisa. V 7 hodin, přesně jak fantomas, mě oslnil zlatý lesk oktavki, kaj na mistě řidiča sedi on…..ano BORIS je tu :o))

Pravicu se potřepeme jak Klaus s Topolankem při hledani paroubkomilovneho kabineta, prohodime par frazi na zlehčeni huste atmosfery a už sme vlastně kamoši. Ja fotoamater s ultrazoomem a Boris (medialně protřely Pan Fotograf) s tašku plnu zrcadla, objektivu a filtru): Nesmjele žadam Borisa o autogram do knižki „Ostravaci

všem“, keru žech kdysi vyhral v soutěži. Po nězbytnych formalitach, nam vydali bumašku aji s glejtem,kery nas opravňuje cvakať foťakami v prostorach střežených hal Vitkovic Power Engineeringu a tak si to fičime po Ruske směr mostarna. Robim Borisovi foloumíčko, vyjednavam na braně u ochranki vstup a už zme tam. Mostarna nas víta paprskami slunka, kere osvětluje modře nalakovany most, spočivajici na kolibkach, uprostřed haly. Boris ladi svůj inštrument a začina serenádu pro dvě ruce a jednu zrcadlovku. Koncert fotografickeho virtuoza přechazi z rychlych pasaži k ěště rychlejšim, chtělo by se napsat až ku kvapiku, aby nasledně posluchača ukolibal ploužakem. Boris komponuje, vymyšla zlate řezy, měni objektivy na foťaku a dokumentuje děni kolem nakladki mosta.

Přesně na čas dorazi naša technika , se skřipotem jak v hororu se otvirajum vělki vrata brany a Mercedes už cofe přes tryskač do haly. (Tryskač je místo, kaj se otryskava ocelova konstrukca před natěrem) Prujezd tym potemělym mistem je jak jizda do pekla. Boris nasazuje rybi oko a dokumentuje připravu techniky. Řidiči v zaři halogenu připominajum hudebnikuv na rockovym či metalovym koncertě.

Mezi tym dvě vitkovicke jeřabnice jemnymi pohybami paček a čudliku ve svych kukaňach na mostovem jeřabu, uvaději do pohybu mnohotunovy kolos. Manik v modrakach s napisem VITKOVICE, ladi poslední vrstvy natěru a valeček v jeho pazurach je jak „taksido“ z telešopingu. Most je vyzdvihnuty na oranžovych lanach a už miři na dopravni techniku z provenience německe firmy Goldhofer. Železna stonožka, kera na každe napravě obuva 8 gum a kera je vybavena specialnimi točnicami na kerych se bydě most otačať při překonavani zataček a okružek je tažena dvumi mercedesami. Ten mladši v červeně vyvydenem outfitu kroti pod kapotu 600 koňu. Jak je most s milimetrovu přesnosťu posazeny na protiskluzove gumy, přichazi na řadu lidska sila. Řidiči a machři z firmy NOSRETI upevňuju most řetazami tak, aby vydržel daleku cestu z Ostravy až do zapadnich čech, kaj spočině na trati ČD. Až se za paru tyďnu přeženětě vlakim po mostě u Brodu nad Tichou a až uslyšitě, jak si železnični dvojkoli ševelí na kolejach, spomeňtě se, že most vyrobili v Ostravě a dopravili borci nosreťaci.

Borisa opušťam v okamžiku, kdy CASIA na zapjesti ukazuju půl devatu a to analogovje aji digitalnje, bo jak žech pravil v uvodu, manažer ten těžky život ma. Porada se odsunuť něda a tak valim do roboty a těšim se jak male děcko na brumika, až mi Boris pošle fotki co nafotil ve Vitkovicach.

V sobotu večer zapinam doma komputer, hlasim se do mejla na tych strankach co ten čokel najdě aji co nězna a už to vidim….BORIS je kapacita a ostravaci.cz dostali sve pověsti. Jejich fotodokumentace nakladki mostu to je soubor nadhernych fotek, kere dokladuju, že jak se spoji technika, um konstrukteru, dovednost dělniku, profesionalita a zkušenosti šoferu a techniku, tak tvor co vzniknul z opice (dle Darwina) abo co ho tu dosadil ten navrchu (dle Bible)dokaže napřič republiku dopraviť monstrum, kere dokupy s autami a podvozkami važi 150 t, dluhe je 61m, široke 3,8 m a vysoke skoro 5 m

Tak a včil už všici vitě, jak to je, když Boris foti.

PS:Veškerá chvala na Borisovu palu snesena jest naprosto upřymnym stanoviskem autora blogu a neni zaplacena či jinak objednana samotnymi ostravakami.cz. Bo jak je kdosi dobry, tak třa chvaliť

Aleš Havlásek