V roce 1880 byl v Karviné v blízkosti pramene Karvinského potoka proveden zkušební vrt. Po jeho vyhodnocení se od 1.září 1884 začalo s hloubením těžní a výdušné jámy. Pravidelná těžba pak začala v roce 1889. Původním majitelem byl arcivévoda Albrecht a od roku 1885 arcivévoda Bedřich. Důl byl pojmenován po Ludvíku Hohenegrovi, vrchním řediteli Těšínské komory, známém geologovi a báňském a hutním odborníkovi, ale až 16 let po jeho smrtí.
V roce 1889 byla u Dolu Hoheneger založena koksovna, která pracovala do roku 1948 kdy byla zrušena.
Havárie se nevyhnuly ani Dolu Hoheneger. Jedna z největších havárii se stala 16. února 1895 kdy po výbuchu dynamitu v důlním skladě zůstalo 52 mrtvých.
Od roku 1906, kdy důl zakoupila Rakouská báňská a hutní společnost se začal Důl Hoheneger modernizovat. V dole byla postupně zrušena doprava koňmi na nahrazena řetězovou dopravou. V těžní jámě byl instalován parní těžní stroj Breitfelf-Daněk, který měl výkon 1400 ks. V letech 1906-15 byly v dole nasazeny sloupové brázdící stroje DEMAG a pro výrobu stlačeného vzduchu instalován elektrický kompresor. Začala se hloubit nová výdušná jáma a k osvětlení se používaly elektrické lampy systému Concordia. V průběhu světové války se stav zaměstnanců pohyboval kolem 1300 lidí
Důl Hoheneger měl od roku 1885 vlastní elektrárnu, která umožňovala moderní osvětlení povrchových objektů. Zpočátku šlo o stejnosměrný proud, ale ke konci 19. století se přecházelo na proud střídavý. První dálkové vedení elektrické energie bylo uvedeno do provozu v roce 1898 a vedlo z Dolu Hoheneger na Důl Albrecht. Celková délka trasy byla deset km a přenášená elektřina měla napětí 10 kV.
Po druhé světové válce byl 17. července 1946 důl přejmenován na Důl 1. máj. Poválečná léta byla poznamenána dynamičtěji se rozvíjejícím sousedním Dolem Barbora.
Historie samostatného Dolu 1. máj byla uzavřena spojením s Dolem Barbora do nového národního podniku Velkodůl 1. máj, ke kterému došlo 31. 12. 1951. S vytvořením nového národního podniku byla těžba převedena na závod Barbora a současně byla zahájena likvidace povrchových objektů Dolu Hoheneger. V červnu 1963 byl zastaven provoz třídírny a úpravny. O rok dříve, v roce 1962 bylo započato s dobýváním ochranných pilířů jam Dolu Hoheneger.
V letech 1965-67 byly zasypány výdušné jámy Hoheneger č.1 a č. 2 a v roce 1969 těžní jáma č. 1. Konečná hloubka dolu byla 500 m. Existence Dolu Hoheneger byla ukončena dnem 17. února 1969, kdy byla těžní jáma dosypána drceným kamenem.
Pro své zaměstnance postavil Důl Hoheneger tři dělnické kolonie. Kolonie U jámy Hoheneger byla postavena v letech 1896-97 a měla 23 domů. Ty byly velice poškozeny poddolováním a několik domů muselo být zbořeno. Další dělnická kolonie byla Fornerovka (název po majiteli pozemku) a byla založena v roce 1919. Původně měla 16 domů, které musely být likvidovány pro důlní škody. Třetí byla Kolonie Mexiko zvaná také Lesní osada Dolu Hoheneger. Byla vybudována v letech 1914-22 a měla 16 domů. V době svého vybudování byla nejmodernější kolonii na Karvinsku. Dělnické kolonie postupně zanikaly a pracující se stěhovali do moderních sídlišť, které nabízely moderní bydlení
Vítězslav Hettenberger