Okurkova sezona v plnem prudu, venku střidavě hyc, že až asfalt teče a střidavě vichřice a přivaly, tak zme s manželku zasedli ku komputeru, v tym inernehtovým prohližeču zadali paru dvoitych w, jakésik tečky, cezetki a inši pismenka a už zme byli na webě cestovekBo mi zbyvalo paru dni dovolenki, řekli zme si, že 8 dni budě akurat. Na Jadranu žádne jadra nejsu, v Rudým mořu té červune barvy tež moc něbylo (ikdyž rudych bratru v hotelu bylo plno), zkusime pro změnu moře ČerneTu mně napada taka malá rýmovačkaPohled od Jadranu zme už poslali,
pohled od Rudého moře stě už tež dostali.
A tak letos oděni zas spořelístek pišeme od Černého mořeNo dost bylo nedělni chviľki poezie a zpátki k příběhu. Jak už tušitě podle tého Černého mořa, letošni dofka proběhla v Bulharsku. Na internetě se pišu ruzne recenze v kerych je chviľami chvála, jak je tam fajnovo a levno a chvíľami děs, hrůza, špína, burdel a cigansko. A včil buďtě z teho chytři. No, základ byl pro nás fajny hotel s bazenem, bo furt se enem močať v tym slaným mořu je tež o zdravi, pěkne okoli, přiroda a plaž, bo mittalovych exhalací a sviňstva v luftě máme dost z tunatela a každopadně možnosť se dobře nadlabnuť. Tak padla volba na jižni letovisko KitenZkušenostmi z Egypta vybaveny, žech už bravurně s manželku (no spíše ona sama, bo já se ku tymu moc něhrnu) zabalil batožinu s limitem dvaceti kil na osobu, do „troleja“ (tuž znotě tyn kufer s madlem a koľcami,ni??) se vešel aji stativ a mohlo se frčeť. Řeknu vam stejnak je to Janačkove letisko v Mošnově fajnove. Oproti Burgasu, kaj jim ani klima něfachala to bylo tu u nas přepychove. Trošku ve mně hrklo, jak ku odletove hali přijelo za foloumíčkem letadlo, kere vypadalo, že pamatuje bombardovani Londýna. No a jak ku němu zaparkovali Zetora, kerý do letadla pichnul šlauch jak píďalka svoje kladélko při pářeni, tak mi pumpa šla do tachikardii, bo se mi v pale začaly odehrávať nové přiběhi Ztracenych s podtitulkem LOST, vaša bulharska stroskotanOST !!!!! Bulharske letuški na palubě se ani neusmaly (asio vjeděly, že ten eroplan má prošle eSTéKáčko), k žradlu nam nabidly bagetu s jakýmsik jejich kaškabalem a při startu se to ero třepalo jak stodvacítka na déjedničce při předjížďaňu v kopcu.Ale všecko se nakoněc ukázalo jako nedosolený poplach v oblacích (na křídle krom Pana Tau nikdo něbyl) a tak za 120 minut letu nad maďarami a rumunami, ocelový ptak dosednul na bulharsku ranvej. Bus nás odvezl do 60 km vzdáleného letoviska, kde nás vlídnu tvařu přímořského podnebí, vítal Hotel Kamenec s čtyřmi hvězdami na čele. Po zaparkováni zme povyndavali kotlety z poza sedadel, spočitali podšalki (bo z tych kelimku se to fakt neda), zazpivali zme si s bulharsku delegatku Pamelu mystika a poděkovali Karlovi za to, že nam na pumpě dal pětadvacet. Nezbytna procedura s ubytovanim, nervozita, estli pokoj bude olrajd, estli v kupelce poteče voda a estli pod madračku nejsu švabi dopadla na výbornu. Všecko v richtyku, pokoj parádni, klimatizace puščena na 20 celsiovych stupni, minibar, telka z 20 programami, balkonek, čisto, voňavo – no co se vice přať.Stejnak to su paradoxy te moderni doby. Rano vstanětě doma z lužka, po obědě ešče jezditě ze sekačku po zahradě a večer už se to špacirujetě nogami v pisku na plaži u mořa. Jaja technicka revoluce ty vzdalenosti na zeměguli zkratila. Sice zme s manželku po našem dokupy 5 letě eroplanem zaněchali ekologicku stopu, keru už nadosmrti něsmazněme ani kdybyzme třídili odpady do 10 různych kontejneru, ale tak člověk nemože uvažovať, že?
Ruku v ruce s manželku, panasoňákem a velbonem zme podnikali fotoprochazki po plaži a pro vlastní a třa i vaše potěšeni zme aji paru zápisu na eSDé kartu zrobili. Kdo zvažuje dovolenku v Bulharsku, možu po vlastní zkušenosti jen doporučiť. Sice něvim, kaj za par roku chcu bulhaři všeckych turistu z tych hotelu co tam stavjaju strkať, ale třeba se budě v mořu kumpať na 3 šichty. Furt tam je levno a tak se v restauračce, kerych tam je v pysk, najítě ve dvojko s pivem, salatem (šopak robju nepřekonatelný) a hlavním jídlem za bratru 20 leva (no a leva je baj očko 12-13 kaček dle směnarni). Jak zme s manželku zapíchli našeho stativa do pisku mezi slunečniki a začali společně komponovať ranní či večerní plažoramy, ostatní turisti něchapavě pokukovali. Jedna taka bulharska „kikina“ ležela na lehatku, plavkove majtki zařezane mezi pulkami, všude ji kipaly faldy, bryle ala Paris Hiltonova a už se autoportretovala jakymsik boxíkem. To bylo cvak-brýle na čelo-kuk na displej-bryle zpatki na nos-cvak nanovo-……Pozy na tym plastovym lužku by ji zaviděly aji děvuchy z plejboja. No fajně bylo, člověk spočnul a už se aji těšil zas do domoviny.Cesta domu byla tež taku malu andrenalinovu adventuru, bo zme nevjeděli, že bulharšti inženyři zapoměli v Burgasu naprojektovať deščovu kanalizacu. Kapku silnějši sprchlo a tak se naš bus na hlavní štráse ku letisku potýkal s vodu na cestě. Zme si připadali jak na testu brodivosti pořadáne „Svjetem motoru“. Kufry dole v podpalubi autobusa byly prochcane, bo temu busplavidlu teklo z podběhu. Navíc žech dodržoval pitný režim a ve snaze dopiť všicko ešče před usamobinladinovsku šťaru na letisku v tych futrach, žech vyzunknul liter piti narychlo, no a moji ledviny řekly „dost“!!! Kontrolka návštěvy wecka mi v pale blikala už 15 km před Burgasem, ale ostych mi nědovolil zastaviť caly bus s prosbu, že se mi chce cykať. No bylo to napinave až doposledka a jak žech u terminalu stanul nad mušlu, podruhe žech se narodil. Od včilejška slavim dvoje narozki. Jedny tradični a druhé „jak žech se neposcal v Bulharsku“ :o)) Tak, tak to bylo …..>Dovoltě mi abych tento fotoblog vjenoval převažně manželce za suprovu dovolenku a za ščastnu ruku při volbě hotela a aby admin weba nakoněc bloga vložil aji jednu jeji pan aromaticku a ešče sendvičovanu omalovanku, kera je složena ze 36 fotek. Pohledem na severni plažu Kitena se s Vami zas lučim.