Psal se březen dvatisícesedum a na ostravsku navalilo přez noc dvacet centjaku vody v pevnem skupenstvi. Beztak si řikátě no a co? šak březen za sporák vlezem, ni? Ale si představtě, že na sobě mátě třištvrťáky, triko a lehký topík, bo vám za par hodin startuje érbas z Mošnova. Cesta na ranvej byla akční jak filmy z Vilisem, bo kolona kamionu a osobaku stala v Ostravě už u Intersparu a v radyju hlasili, že se to něhýba.

Nervozita z prvniho mojiho letu umocněna tym maglajzem na cestách mi v břuchu vyrobila jakésik amarouny co tam škrukály a bublaly. Na letisku nás vybavila babka v kukani cestovki palubními vstupenkami, kufry zrentgenovali do posledního švu a už stojíme frontu u tych futer cez keré nepronikně ani perořízek. Pásek u galat musím strčiť do šuplíka, což je malý oděvní problem, bo naraz mam galaty na ½ žerdi a vypadám jak strejda peďák v parku. Naščesti su čisty, žadný herák ani koks, manželka tež prošla a tak máme chvílu času v hale pro odbavené cestovatelé. Sníh se zmjenil na déšč a na ranvej chčije a chčije.Netrpělivě čekáme na našeho ocelového ptáka, co nás hodí do Hurghády. Svačim bagetu, mažu si sako najonézu a při improvizovaném praní na hajzlíku a sušení u tého fukara na rynki vypadám jak Mr.Been.

Osud nám přiřknul sedački u nouzového vychodu, tak aji oželím, že na moje 2 m nohy mám 50 cm místa, bo istota, že jak to jebně budu první u te gumove skluzavki je silnější. Instruktaž stewardek je jak s filmu Letuška první třídy …. demonstruju nuzové exity, ukazuju jak si nasaďit masku a mi se v pale honi vzpominki z dětství na seriál Sanitka, kaj Hanzlik s Hudečkovu prolizaju troski eroplana u Prahy (můůůůj čas je pouhopouhé prozatíííííííím…..(jaja Zagorka-Hložek-Gottwald to byla diskoška). No ale proč strašiť mikolajem v létě,že.

Na velíně nám davaju volno, foloumíčko nás vede na start, všecki čudliki, rafički, kontrolki a udělátka v kabinetě pilotu su na správných mistach, forsáž jak cyp, pala vtlačená do opěrki, spocene dlaně, pás zapnutý jak šumacher ve ferrari, řev motorů a Mošnov mizí pod prdelů – kurvačka toje fičáááááááááák.No stihačem asi něbudu, bo bych blul jak amina.Pilot vypína kontrolku, pasy se možu rozepnuť, foťáki vytáhnuť a za hoďku sme nad Krétu.Tož fajne cestování, bo felinu za hoďku zajedu tak do Olmika a to eště nesmí byt u Jičína v tých šňůrach na prostředku žádny kaskader narolovany napřič autostrádu. Jídlo na palubě nízkorozpočtového letu je sice těple a aji fajne chuťově, ale množství je tak pro čivavu v dietní kůře. No co, hlavně, že za necelé 4 hoďky usedáme v pohodě na egyptsku půdu.

Rozvoz po hotelách busem řízeným Ahmedem je očistec.Mít v Egyptě bodový systém tak su vyautovani všeci eště než si připnu kšíry.Hilton Long Beach Resosrt se mi stal ve 22:10 hod místního pyramidalního času na 2 týdny domovem. Ráno vstaváme do fajného přímořského luftu, na teoplomjeru kolem 30, zahrady plné kvetoucích křaku, palem, ibišku a dalších mně neznámých rostlin, jak ve Starklovým katalogu.Zřízenci hotela se lemráckým krokem pohybuju po resortě v bílých šustkach a pokukuju mi po moji krásné svjetloadluhovlase manželce. Odháňam je pohledem zabíjaka a odmítam výměnu za stádo dostihových velbloudů. Nejsu blbý, manželka je neocenitelná a nenahraditelná a co s velbloudem v Ostravě!

Pláže Rudého moře su nadhérne, sem tam jakási vyplavená mořská příšera, ve vlnách se barví korály, kolem lehátka s froté ručnikami a milioooooooon rusáku.Mám taki dojem, že jak jich Kocáb vypoklonkoval od nás, tak to vzali rovnou do země faraonu.Je jich tu vpysk. Pozorovať jak naši rudí bratři zpatki ni krok, objedvaju na talířu hrancle s kečupem, zalíte rýžu s omačku, přeložené rybu, kuřecím a zazděné zakuskami to je síla.Plné stoly, bordel pod sebu, bachrate, škarede baby, rozjivene děcka ………. kaj se na ně hrabe Marfuša.

Dovča v Egyptě to byl balzám na duši, pikolíci u bazéna a na pláži mi říkali „Sire“, nosili mi chlast až k lehádku…….jééééé to byla pohodička. Jak štajger na vrchu dovolí, rád bych se tam vrátil, akorat už něbudu nakupovať v místních butykach bo smluváni není moja krevní skupina.Zvyknuty na cedulki, vozik a pokladni v marketách byl rituál nákupu pro mě takřka nepřekonatelný.Ali nám s manželku uvařil čaj jak břitva, obřadně zme ho s nim usrkavali, po angjelsku se bavilu odkud, pokolikáte, jak se líbi, co robíme, jak žijeme….tož také ty zdvořilosti fraze a dřisty.Moja angličtina mu asi znjela, jak by se k nim vratili stavitele pyramid z vesmiru,ale dobry človjek se domluvi ždycki, ni? Nakupili zme vodni fajfki, papyrusy na stěnu, jakési skaraby a capinki, zaplatili místním chechtakami a po 3 hodinach vylezli z klimatizovaného kramku s pocitem dobře odvedene roboty. No fuška jak cyp.

Ale jak říkam, fajně tam bylo :o)))

Aleš Havlásek