Kdo zna Ostravu a srdce mu chlopňami bije aspoň trošku technicki (rozumjej industryjalně) musí znať aji Sašu. Nemyslim Rašilova z Rodinnych kajdanku (pout – překladatelska pozn.autorova), to jako moja, bo ni každy zna co to su kajdanki), ale Alexandra. Teď zas beztak myslitě na Alexandra Hemalu co kdysi hlasil na čete večernička, filmy z hvězdičku a zprávy, ale ani ten to není. Ten Alexander co o nim pišu je veliky, ale není to ten imeprator dobyvatel co měl svoju říšu. Je to jáma Alexander v Ostravě na ulici Holvekove.
Stoji tam u trati, hrdě se vypina nad okolni krajinu a stráži své susedy – komina a malu věžu. Býva cílem turistu, keři to vezmu jednym vrzem z Dolni oblasti na EMU a pak sešupem až k Alexandrovi. Je fotogenicky jak cyp a pozuje nam fotografum, jak Krainova na molu. Ladně na nas vystrkuje vysoke nožiska, že by aji Sklenařikova zaviděla, kaj až sahaju. No a ja, jakožto fotoaparatista amater a fotoblogař v jedne osobje, nemužu nechat taku fajnu šachtu bez povšimnuti.
Už parurazy sem vyrazil ve svoji modre střele k Alexandrovi na navštěvu. Asi mě nečekal, bo něnachystal ani chlebički, ani nesku, ani kofolu či dvje decky, ale kvartyr měl odevřeny dokořan, okna mu asi měni za ty plastykove co jak ich namotuju, tak všecko začně plesnivět a střechu měl tež taku oupnééér. Tak sem zaťukal na futro, vstupil dali a cosi vyfotil.
Slzu sem zatlačil, bo aji chlop by bečel, jak vidi jak ty naše kulturni a technicke pamatky konča. Eště par roku, par mittalových exhalaci, par najezdu novodobych avaru z okolnich ghet a Saša padně na pysk uplně. Cedulki z napisami:“Prohlašeno za technicku pamatku toho a toho dňa“ su jak vysměch, bo ty cedulki su eště tak v nejlepši kvalitě z celeho arealu. Bo je Saša fajny kámoš, jezdim pravidelně v letě aji v zimě a on vždycky přichysta překvapko. Raz v lednu hraje barvami jak v letě, raz je nad nim zamarčene, raz tu zrovna hlemyždi faraju na šichtu, raz …. no však zajditě se podivať, ať mi uvěřitě.
Jak se tam tak šmatlu s foťakem a trojnožku, naraz vidim na patce teho zavinača co ho všici maju v tym emajlu. Borok leje z něho,až je za nim čara slizu, svůj 1+ kk smyka na plecach a funi unavou, až se mu očiska na stopkach převracaju v slup. Nastavim foťak na makro, zaujmu krkolomnu pozicu, bo těžiště moji 2 m vysoke postavy dostat k zemi není jednoduche, nohy rozčapim, že mi až trencle ve šfach praskaju, přiložim pyščisko ku hledačku a ostřim na ulitu. Ešče, že su šneci a hlemyždi taci „rychlici“, bo jinak by mi zmiznul ze zabjeru. Ščesti, že mě nikdo neviděl, bo by si myslel že tu tvořim tuhy metabolicki produkt na kulturni pamatce. Jak se nabažim teho microkosmosa, valim přes koleje na druhu stranu, abych Sašovi zrobil do alba fotku aji z profilu. Mašinfira co mi vjel do kompozice ani netušil, jak mi fotku obohatil.
Aji obyčejne okno pusobi neotřele, jak se mu dopřeje te komputerove liftingove kury. Jak možu baby a chlopi chodiť na ty lipo sukce a lymfodrenáže a jiné věkzastavujíci zakroky, tak proč by aji taka digifotka nemohla prodělat menši operacu v komputeře, že? Řeknu vam, stejně to su dneska vjeci co ta krabica s procesorem, chladičem (kaj ani netřa kapalinu dolivať), myšu bez ocasku a placatu obrazovku dokaže?!? Foťak, kery ešče nedavno stavjali na dřevjene nohy a k ziskani fotky byl zapotřebi maly atomovy vybuch bleska a kdy fotovyraběč měl přez hlavu černy mantel, aby mu slunko neosvitilo fotocitlivu desku, tak jak dneska paru roku potym co ho vynalezli, dokaže přez šňuru s tym ú estebé šteklem propašovať fotki do kompjutra. No a tam klikatě myšu v jakychsi pluginach, modulach fotošopach, zonerach a korelach (sem si myslel že to je papouch od Kati a Škubanka) a zrobitě si fotku černobilu, colorovanu, pan aromatycku, kdosi tam aji jakesi zrno sype (asi pro slipki), jiny zas tabaček (ti kuřaci už nevi kaj ten nykotyn navaliť) no prostě krajina neomezenych možnosti je ten dnešni digivjek. Jak je člověk šikovny tak si zaplati kajsik na te světové pavučině aji dominu a za ňu da tečkucézet nebo com a pak může jit dom :o)
Ale zpatki k Alexandrovi. Je to místo jak stvořene pro komponovani fotografu. Jak se vam vydaři počasi a mate fajne svjetlo, tak je z toho fotozažitek. Kdo to nemá daleko,ať se tam zastavi, bo člověk nezna dne, ni hodiny, kdy koho napadně zrobiť tam market a Sašu navjeky pohřbiť.
Na zavěr pár chytrych slov opisanych z netu: Jedinečný důlní areál s barokní architektonickou symbolikou a zámeckou kompozicí čestného dvora. Součástí areálu byla i parková plocha, která se stala prvním sídlem ostravské zoo. Od roku 1926 byla jáma připojena k Dolu Zárubek. Areál postupně porušen přístavbami a úpravami jednotlivých budov. Důl Alexandr ukončil svou činnost v 80. letech 20. století. V současnosti je objekt udržován jen v nejnutnějších mezích.
Tož zdař bůh
Alesh