Zvyšující se spotřeba černého uhlí a koksu při rozšiřování Rudolfovy hutě (dnešních Vítkovických železáren) způsobila, že Moravsko-ostravská uhelná společnost začala v roce 1842 hloubit poblíž hostince U zeleního stromu (dnešního hotelu Palace) novou těžní jámu. Pro nedostatek finančního kapitálu, který měla, vstoupil do tohoto podnikání průmyslník a bankéř svobodný pan Salomon Mayer Rothschild a v roce 1843 důl odkoupil. Pojmenoval ho po své manželce Charolain na Důl Karolina. Na základě nálezů uhelných slojí při hloubení byly propůjčeny vlastníkovi 5.1.1844 první důlní míry.
Směnárenský dům barona Rothschilda pronajal od 1.1.1872 na 25 let všechny doly v Moravské Ostravě pachtovní společnosti Spojené Vítkovické kamenouhelné doly, která měla doly pronajaté až do roku 1895. Nájemní společnost založili bratří Guttmanové a Ignatz Vondráček.
Při hloubení těžní jámy nastaly vlivem nepříznivých geologických podmínek potíže a v roce 1854 došlo v jámě k výbuchu metanu.. Hloubení však pokračovalo a v roce 1865 dosahovala jáma úroveň 3.patra v hloubce 148 metrů. V roce 1871 již měla hloubku 189 metrů a postupně dosáhla úrovně 7.patra s konečnou hloubkou 550,3 metrů. Větrání i pro Důl Šalomoun zajišťovala Jáma Antonín, která byla založena v roce 1846 a postupně dosáhla konečné hloubky 193,0 metrů. Byla však umístěna nedaleko centra města na Antonínově náměstí, přesně před dnešním divadlem Antonína Dvořáka na Smetanově náměstí. Na nátlak obecního zastupitelstva byla Jáma Antonín v roce 1879 zasypána a větrání dolů Šalomoun a Karolina převedeno na novou výdušnou jámu umístěnou na pozemku vedle dnešního Domu umění. Tato výdušná jáma měla konečnou hloubku 285,4 metrů a sloužila Dolu Šalomoun až do roku 1969, kdy byla zasypána a větrání převedeno na Důl Hlubina.
Jáma Karolina produkovala kvalitní koksovatelné uhlí a proto Mayer Salomon Rothschild rozhodl, i přes protesty města, postavit nedaleko dolu první koksovnu na ostravském území. Protesty ostravských radních nepomohly a v roce 1858 byly uvedeny do provozu čtyři koksovací baterie, ke kterým přibyly za dva roky ještě další tři koksové baterie. Provoz této koksovny na dlouhá léta zhoršoval životní podmínky v centru Ostravy a okolí.
Důl Karolina měl od roku 1859 parní těžní stroj o výkonu 40 ks a těžil ročně asi 60 tis.tun koksovatelného uhlí. Po celou dobu svého trvání měl pouze dřevěnou těžní věž. Dobývací prostory Dolu Karolina byly velmi omezovány hlavně městským ochranným pilířem. Proto v roce 1895, po provedeném organizačním opatření, byl Důl Karolina začleněn pod správu Dolu Šalomoun. Těžní jáma Dolu Karolina, která měla konečnou hloubku 550,3 metrů byla zasypána v roce 1933 a veškerou činnost tohoto dolu převzal Důl Šalomoun. Tak byla ukončena činnost prvního dolu na území Moravské Ostravy. Název území však zůstal nadále a na místě bývalého dolu, úpravny, elektrárny a koksovny vznikne v budoucnu nové centrum města.
Vítězslav Hettenberger