Venku jaro, slunko pere jak sedlak cepem, ptaci řvu jak najati, bo se jim zapaluju ptači lýtka a přiroda začína pučeť. Přemyšľam, co po robotě, bo chvilka času mi zbyva v nabitym harmonogramu všednich dni. Vzpominam, že loni o takim časě, bylo fajně na Landeku. Chviľu před tym, než žech frknul do země faraonu a pyramid, sem byl šmejdiť v Petřkovicach.

Tož aji letos bych se moh kuknuť, estli eště URX stojí a co nového v muzeu. Doma chystam fotopřístroj, baterie třa uvest do stavu „enerdži ful“, stativ mazať netřeba, filtry přetřu prachovku, zkontroluju kapacyty na esdé kartach, všecko uložim do feliny pohodlně do kufra vedle bečki z propanem a už valim do roboty.

Jak v půl štvrté odtrubili fajront a pomyslne pichački označili odchod z rachoty, už si felda v rytmu štyrtaktu bručí po Slovenské směrem k Petřkovicam, kaj našli tu Landecku Venušu a kaj stoji navzdory času, hrdy URX. Hornicke

muzejum mě víta usměvavu tvařu jara, vstupne zase neplatim, bo do arealu je možne se isť přejzď zadarmiko. Cestu ku Harendě u Barborki (fajně tam pry místní štajger vyvařuje a ty mena žradla su stylové.např. Chleba ze šmalcem a cibulu, Chleba od Veličky s tvarglami, maslem a cibulu, Topinka s mišungem z masa z kury a všelijake zeleniny, Polivka z kury s nudlami, Gulaš stavěč se sypsungem (a chlopum i robam pravim:běžtě dom, bo za půl hodiny to učinkuje a děcka pošlitě spať)……… ) no zpatki k přiběhu ať něztratim tu pojyntu.

Cestu už naučenym hmatem, vytahuju z futrála trojnožku, do ni ladně zapasuju ultrazooooma a začínam svůj fotokoncert pro jednu spušť a deset pazuru. Nakuknu do otevřenych řetizkovych šatni, kaj haviři každé rano na řetizkach spušťali farački, pozdějši košulě okaerki, blembaki na paly a další svoju havířsku výzbroj (pozn. autora: tež sem si to jako mladežnik vyskušal, bo brigada na Žofince – důl J.Fučik 5, byla zdrojem prazdninovych přijmu študentika. Pamatuju jak žech bíly, jak ředitel vapenki posluchal hlaški haviřu co vyfarali po šichtě černi jak buty a štenkrovali mě:“divejtě se chlopi, inženyrci idum po šichtě se kumpať…“. A jak mi chlop jak hora vrazil hubku do pazury a nakazal mi umyť mu plěca s tym, že mi to oplati, rozhod sem se, že haviřem asi něbudu!!!!).

Pak už slyšim z pozaroha ťukáni jak od turbodatla. Po paru krokach mam jasno.Čumi na mě vodnik s fajfku v pysku a kdyby moh promluviť, spustil by to svoje brekekeke. On je ale ze dřeva a místni tesař tu kusu kmeňa vštěpuje podobu zeleneho mužička. Slunko mu sviti na jeho robotu, nadobičko ma vedle sebe a ja sleduju řezbařsku symfonyju s dlatami.

Po par slovach chvaly se točim na obrtlíku a valim dali. Předemnu vajco jak z Jurskeho parku a už dokonce pukle, tak mam strach, aby mě nezežrala jakasik ta prehistoricka bestyja, bo pro ňu by byl stativ jak paratko. Naščesti asi někde v lese zrovna hnizdi a ja možu pomalu prochazku zdolat tajemne zakouti Landeka.

V okamžiku, kdy už se chyli moja navštěva ku koňcu ešče obejdu rozpadlu dřevěnu drahu po kere uhľo kdysi opušťalo jamu těžní a idu na zname místo. Překvapenim mi čelist spadla, bo dveře kaj loni visela kladka s řetazem su pryč a ja vstupuju do utrob šachty. Industriálni studanki, pekelná pec, horoucí pekla, stary „mincyř“, napajedlo permonikovo,….. to su všecko vyjevy, keré se mi naskytly a tišě a trpělivě čekaly až si ich vyfotim.

Spokojeny se svojim ulovkem odchazam ku autu, na pozdrav mrknu na komin URXa po kerem šplha jakýsik človiček co vypada jak mravenec na steble a už se zas těšim na další navštěvu arealu.

Estli zvažujetě, kaj s děckami, s milenku, manželku nebo třa solo na vylet, tak něvahejtě! Kromě prave haviřiny tu na vas čeka to špagatove centrum, modely mamuta a pračlověka, mašiny co v zemi krtkovaly uhli, děcka si poblbnu na mašinkach a vagonkach a u vstupu je kolomotyva jak z Bradavického expresa na nastupišti 9atřištvrtě. Něbojtě se, ja nesem Franta Šiška co chytrý je jak liška, ale upřimně Vám doporučam fajne místo, kusek od Ostravy, kaj se da straviť rodinny víkend.

Všecko to čitani a fotki a další moje fotoblogi už brzy najdětě aji na www.havlaskovi.cz

Zdař bůh