10.00 – Máme sraz před vrátnicí a ostraha nás docela benevolentně pouští dovnitř, protože s sebou nemáme ani menší než malé množství tekutin či jiných drog, jež s sebou do dolu nesmíme brát.
10.01 – Zdravíme se i s Pepíkem Podhorným, který nás častokráte provázel po Hlubině a nyní se vydá do podzemí s námi. Také náš dnešní průvodce je již přítomen tělem i duchem, takže valíme k šatnám.
10.05 – Převlékáme se v šatně hostů, ale na fáračky můžeme s klidem zapomenout. Dostáváme bílé kombinézy ala Homer Simpson, fasujeme masky a lampy a najednou jsou z nás jiní lidé. Jako z Apollo 13. Také my doufáme v návrat.
10.10 – Přešli jsme přes nádvoří a míjíme zajímavý artefakt tolik typické hornické tvořivosti, o kterém bude řeč později, koneckonců jsme jej i zvěčnili, nese název Ford Jeremenko.
10.12 – Jsme u klece, náš průvodce dává signál strojníkovi nahoře v kukani, aby nám poslal klec a po dublovaném pateru zazvonění se klec dává do pohybu. Pod námi je 600m hluboká šachta a my jedeme blíž zemským hlubinám, směrem k jádru.
10.20 – Volný pád to nebyl, ale dvacítka lano to zvládlo, ještě že jsme se dozvěděli až po dojezdu, že to bylo bez jištění. Jsme dole, vystupujeme a čekáme teplý průvan, jak jsme byli zvyklí z činných dolů. Bohužel průvan tam byl, ovšem chladný a neosobní.
10.25 – Posloucháme výklad o čerpání důlních vod, které snad pamatují období permo-triasu. Podzemní jezero se slévá z hlubin země díky důlní činnosti a kdyby se neustále neodčerpávalo, zaplavilo by celý revír na Karvinsku. Tož to máme fajný Bajkal, ani jsme netušili, že je toho tolik, co se vypouští do Ostravice.
10.30 – cestu směrem k čerpadlům lemuje potrubí významné světlosti. Údajně vlivem usazování vodního kamene a agresivních sloučenin obsažených v pra-vodě vydrží cca jen 5 měsíců a pak se musí měnit. Inu, vodní kámen, to je prevít. Co že to doporučují přední výrobci praček?
10.33 – Kráčíme po svážné trati směrem dále dolů, přílba občas drnkne o cosi kovového, co tu a tam nepředvídatelně visí ze stropu. Boris zdržuje, furt něco fotí, to by se jeden zbláznil, nebo co 🙂
10.35 – Jsme na místě, koukáme na rošt, který zakrývá další kolmou 18m hlubinu, kde se pod hladinou činí dvojice čerpadel s výkonem 170l/s. Jsme jednotni v názoru, že v domácí studni bychom takovou potvoru asi nechtěli.
10.36 – Opatrně stoupáme na rošt, koukáme do propasti pod námi, posloucháme ozvěnu a věříme, že nás ocelová podlaha unese všechny čtyři.
10.40 – Vydáváme se na cestu zpátky, zase fotíme a libujeme si, že tady není všudypřítomný prach jako na ČSA, kde jsme fakt měli obavu o výdrž elektronické duše našeho Canonu .
10.45 – Nacházíme se na rozcestí, děláme skupinové foto a Pepík se pod fusem ščuří jako Pavel Dobeš před plným sálem. Občas hodí do placu nějakou historku, třeba o vykonávání velké potřeby v dole během směny nebo o pojídání polotekuté tlačenky během pauzy. Také dáváme k lepšímu své zážitky a jsme si tak nějak blíž.
10.50 – Přicházíme k velkému zdvihacímu zařízení zn. Demag. Tímto se vytahuje nahoru čerpadlo pro opúravu nebo údržbu. Kurnik, vypadá to jako někde vevýrobní hale a ne na šachtě. Jsme nahoře nad roštem a koukáme směrem do hlubiny, kde jsme před pár minutami byli.
10.52 – Fotíme pohled dolů, je třeba si na chvíli sundat přilbu, aby nezhučela do hlubin, ale porušujeme tím bezpečnostní předpisy a tak to musíme ihned napravit. Stejně si ale připadáme jako za mlada, když jsme chodili lumpačit ven a byli pěkných pár hodin pro rodiče nezvěstní.
11.10 – Došourali jsme se zase ke kleci a budeme muset vyjet nahoru. Najednou se nám moc nechce, ale každý tam jednou musíme, tak co.
11.11 – Nastupujeme do klece, která se docela houpe a lano se s námi prověšuje docela dost. Navíc už víme, že je to „jen“ dvacítka a bez jištění. Nashledanou hlubiny, zvedáme se.
11.15 – Cesta nahoru je plynulá, koukáme přes pletivo na stěny jámy, hodnotíme staré rezavé potrubí, oceňujeme nově použitý sklolaminát, který nerezaví a ani dokonce nekoroduje. Tronda by dodal: „Vy tupci!“, ale my se neodvažujeme…
11.19 – Zase nahoře, ještě jsme ale neskončili. Jdeme ještě o pár pater výše, na ochoz skipu a těšíme se na rozhled.
11.23 – Vyjíždíme výtahem nahoru, koukáme na mechanismus těžního strpje a zdravíme strojníka. Vypadá, jako by ho to bavilo, jenže to nevíme určitě. Je tam tak sám, chudák…
11.28 – Jsme na ochozu. Paráda. Koukáme na Dolní oblast Vítkovic a v dáli nám kyne halda Ema. Kousek vpravo zase čmoudí Mittal, ale to se musí, bo jinak by fabrika stála a to Lakshmi určitě nepřipustí. Pohled je to fascinující a fotíme, co se do nás vejde. Vlastně na kartu.
11.35 – Jdeme okolo ochozu jako bájný Pešek ze školních her. Přicházíme na návětrnou stranu a fičák je to docela mocný, to by se Poldovi Sulovskému určitě zamlouvalo jako tréninkový kemp před příští výpravou.
11.50 – Jsme dole a konečně si pořádně prohlížíme již zmiňovaný Ford Jeremenko. Kdo si hraje, nezlobí a tady někdo busel být velmi hodný, když z použitých materiálů sestavil protopyp samohybu, za který by se nemusel stydět ani Jan Tleskač. To se musí vidět a zažít. Doufáme, že fotografie alespoň trochu přiblíží naše pocity.
11.55 – Jsme v dílně, kde se opravují čerpadla. To je zajímavé, koukat na nevzhlednou rouru, která váží kolem 8t a stojí 20 milionů. Jeden aby se bál si jen sáhnout, ale osmělujeme se a nic se neděje. Pak ještě obdivujeme tréninkovou maketu, se kterou se učí obsluha manipulovat, než dojde k přepravě „ostrého“ čerpadla. Vypadá jako skutečné čerpadlo, váží jako skutečné čerpadlo, akorát jako skutečné čerpadlo nečerpá. Ale pro získání zkušeností určitě nenahraditelné.
12.05 – Ještě bychom se kajsi vrtli, ale už musíme do šaten, náš čas vypršel a tak příhradovou nádheru sdružených historických těžních věží necháváme na jindy. Fotíme ji alespoň z dálky, jaksi z nutnosti ji mít.
12.25 – Loučíme se s našimi průvodci i s panem ředitelem odštěpného závodu Odra, slibujeme, že opět dorazíme a také plánujeme další výpravy do zajímavých končin průmyslové historie Ostravy a Ostravska. Ale nebudeme předbíhat, koneckonců, nechte se překvapit.
12.30 – Na vrátnici potkáváme Honzu Peterka, útočníka třineckého extraligového hokejového týmu. Vypadá nenápadně, ale je to on a tak si vzájemně přejeme vše dobré a ještě lepší.
12.31 – Najednou máme Jeremenko za zády a mise je ukončena. Díky všem za pomoc a ochotu!!!! Zdař bůh!
Ostravaci.cz