9.1.2008 – volají z produkce TV Nova, že se jim líbí naše knížka, kterou jsme jim poslali a že máme přijet 18.1. do Snídaně.

11.1.2008 – domlouváme, co a jak v Praze i po Snídani a začínáme se těšit jak byk.

16.1.2008 – dostáváme od produkce podrobnější informace (co, kdy, kde, jak) a kupujeme lístky na Pendolino.

17.20 – odjíždíme z Hl.n. resp. 17.25 ze Svinova společně s mnoha dalšími cestovateli do hlavního města.

17.30 – posíláme svým ženám uklidňující sms, že jedeme, CD romy nezamrzají a Polom jsme už minuli…

18.30 – velkoryse si dopřáváme kalíšek instantní kávy od obsluhy ve vagónu. Nápoj stojí skoro tolik, co celé balení Nescaffé v běžném obchodě, ale nevadí, jsme rádi, že ji máme.

19.30 – zjišťujeme, že po velmi hektickém podzimu máme vzácné chvilky klidu a můžeme směle plánovat, co podnikneme v tomto roce. Rozebíráme větu po větě povedenou brožurku k průmyslovým památkám z českého středozápadu a očekáváme události příští.

20.30 – vystupujeme v Holešovicích a jedeme metrem na Kačerov, kde máme zabookovaný hotel.

20.50 – v Kačerově se do nás zakusuje lezavý vítr, ale to nám nebrání, abychom si nedali chutnou pouliční pizzu, neb hlad je hlad a musí být ukojen

21.05 – ptáme se jeden druhého, jestli ten objekt z dob reálného socialismu má být náš hotel. Zjišťujeme, že ano a s povzdechem se i s našimi slavnými igelitkami hrneme dovnitř.

21.08 – po lustraci našich občanských průkazů se obáváme, že po nás bude pán na recepci chtít i oddací list, ale tento kupodivu nepožaduje.

21.10 – otevíráme dveře pokoje a zjišťujeme, že máme skutečně nachystány „manželské“ postele. Scéna jako z písně „Vojín XY hlásí příchod“.

21.15 – lůžka jsme si rozdělili a odšoupli každý to své k protější zdi, čímž jsme se fakticky odsoudili k tomu, že se v noci nebudeme moci zahřát (ale to předbíhám)

21.30 – zhasínáme velké světlo a ještě chvíli sledujeme TV pořady z pozic ležících střelců.

22.30 – dáváme si dobrou noc a z baru vedle recepce zní nějaká prehistorická skladba Kotvalda a Hložka. Stěny jako z papíru zvuk spíše zesilují a člověk si připadá jako za dob přestavby. Běhá z toho mráz po zádech.

18.1.2008

00.00 – 05.30 – několikrát se budíme s dalším mrazem nejen na zádech. Povlečení peřin nemá knoflíčky a tak po celonočním drkotání a přitahování pokrývek pod bradu ležíme oba toliko pod povlakem, zatímco vyhřezlý výhřevný vnitřek z větší části leží na zemi. Shit.

05.30 – budík má zvonit až v šest, ale už vstáváme, neboť stejně už nezabereme. Od oken nestydatě vane chladný vzduch a ani ústřední topení není hodno svého názvu. Také DJ, ze kterým by si nezadal ani Miloš Skalka, ustavičně soustruží své socialistické hity a to fakt nemusíme.

6.15 – po mnoha minutách i z červeného kohoutku začala téci vlažná voda namísto původní ledové a můžeme se jít před cestou na Barrandov opláchnout. V tuto chvíli nemyslíme na nic jiného, než jak se alespoň trochu zahřát.

6.30 – v TV běží ranní zprávy a dozvídáme se, že moderátory snídaně je netradiční duo Dolinová – Svoboda. To nás těší, my jsme rovněž nekonvenční, takže by to mohlo být zajímavé.

7.15 – odcházíme z hotelu s vědomím, že jedna noc bohatě stačila na dost dlouho. Ale zase za ty prachy, no nekupte to!

7.16 – nastupujeme do vyhřátého taxíku, který objednala produkce Snídaně. To se máme. Jedeme taxánem a z rádia zní zpráva, že prakticky celá Praha je obtížně průjezdná v tyto okamžiky. Začínáme se navzdory mrazivé noci potit.

7.45 – jsme šťastně na Barrandově.

7.50 – na chodbě před studiem se potkáváme s policejními psovody, kteří mají rozhovor ve Snídani naplánován před námi. Hladíme si drogového psa, je to ještě štěně, ale prý už pracuje na 100%. Nás nevyštěkává, asi proto, že dnes s sebou kokain a ani jiné drogy nemáme. 🙂

7.55 – dostáváme přechodnou šatnu, kde voní čerstvé kafe a bábovka, takže se můžeme občerstvit a to nás uklidňuje

8.00 – v maskérně nás paní maskérky štětečkem napudrují, abychom se neleskli a pak už jen čekáme, až na nás přijde řada. Jednu chvíli to vypadá jako v Zelené míli před fází jedna.

8.15 – produkce nás odvádí do studia. Koukáme, jak to tam mají uzpůsobené a jak ty kulisy vypadají v živém vysílání naprosto přirozeně. Je to fascinující pocit, být v útrobách média, které prakticky ovládá veřejné mínění v ČR.

8.19 – technik nám připevňuje směrový mikrofon k tričku a pak už jsou to jen vteřiny a jsme v éteru.

8.26 – ani nevíme jak, ale jsme zase v šatně, bereme si své věci a odcházíme. Na chodbě potkáváme odchvatávající rosničku Karlu Mráčkovou, je to jen mžik, přelud mizí a my také.

8.30 – taxík na nás čeká a vrháme se společně do dopravní vřavy pátečního rána

8.55 – zastavujeme na Václaváku, potřásáme si s taxikářem rukama a přejeme si vše dobré.

9.15 – setkáváme se s přítelem Kosťou a jdeme na kafe do prima francouzské kavárny. Dvojité presso a čaj sencha chutnají velmi dobře a za chvíli již s Kosťovým mercedesem Vito jedeme směr Holešovice, zarezervovat a zakoupit zpáteční místenky na Pendolino.

9.50 – máme štěstí, poslední dvě místenky čekají právě na nás. Slibujeme paní za okénkem, že ji budeme všude doporučovat a jedeme s Kosťou do Dejvic na ředtelství Ruských drah v ČR, kde má kancelář.

10.10-12.00 – obdivujeme velikost gosudarstva, vykládáme s Kosťou o světě a pijeme výborný čaj a kávu, místo tradičních konfětov máme sušenky a fotíme se s maršálem Žukovem

12.10 – odcházíme na oběd do restaurace U bílého lva, máme báječný dlabanec a navíc jsme v soutěži o zájezd do Alp.

13.50 – loučíme se s Kosťou, srdečné obětí je skutečně srdečné a jedeme tramvají kamsi k centru.

14.10 – v jakési boční uličce nacházíme zajímavý antikvariát a tak se cca 10 minut zaobíráme použitými knihami, něco i kupujeme a jedeme na sraz s Viktorem.

14.30 – Viktor čeká ve stanovenou dobu na stanoveném místě a jdeme do obchodu FOTO ŠKODA, kde se kocháme muzejními fotokousky i nejnovější technikou. Poté následuje tradiční hospoda s horkým čajem a kávou.

15.50 – jsme v knihkupectví Academia, chystáme se na autogramiádu a zase čekání krátíme horkým čajem

16.45 – autogramiáda proběhla v příjemném rytmu , ale to už musíme valit na nádraží! Zmizeli jsme ve stylu“ zavřete oči odcházíme“

17.23 – Pendolino je nabité až ke stropu, takže jsme rádi, že poslední dvě místenky vyšly právě na nás

20.30 – jsme zase v Ostravě a to je pocit k nezaplacení. Ostrava budiž blahořečena.

Ostravaci.cz