Tak se zas rok s rokim zešol a na ľudi začla dýchať vánočni atmoška. V obchodach vyhravajum koledy, blyšťum se baňki, třpytki a další capiny na strumek, regále plne kosmetickych baličkuch, hraček, pyrostrojů a podobně. Ulice zářum vyzdobene neonovými sněhulakami, svičkami, kajkeré naměsti mo svojum jedle, smark abo ozdobjunum břízke. Estli letos vanoce bydum bíle, to ví snad enem buch (no možna aji papež a Zakopčanik), ale jedno je iste – dyž nic, tak bydum vanoce modre, bo jak zpívo tyn barevný pies: “modrá je dobrá“.

V Ostravě na Masarykaču je modrý strumek, v Haviřově modré „Vítá Vás…“ a modré šňury u Budoucnosti co je včil Elan.

Ale jo vam chcym napisať o atmošce na pľace před Lasym, kaj žech samo sebu tež cosik vyfotil. Útery odpoledně, v luftě sychravo, dešť na spadnuti a kolem vuňo punč, pražené ořiški, bramboraki, medovina a dýzlové agregáty. Loni ti archeologičti nadšenci rozkutali naměsti a hledali asi chlopa od Vjestonicke Venuše a tak se tradyčni trhy někonaly. Na kuřim rynku jakysi mobiloperator postavil kluziště a tak bylo po vanocach a všeci se mohli maksimalně klejzať. Na sčesti už je naměsti v rychtyku, budki postavili, strum vsadili do betuna (ten zemovy stojan moc stabilně něpusobi, tak se dejtě pozor, ať to nimotě na glově aji z žarovkami), světylka natahali a tak to propuklo.

Já a muj věrny druch-panasonik zme vyrazili zachytit obrazem ten adventní mumraj, shon a blbinec, kdy pry ľudi majum k sobě bliže a každy je na každego jak milijus.

Vůně výše popsane (ty ořiški mě fakt lakály) doplňuje co par metru výfuk dýzlového motora, to aby se stankaři mohli svitiť na to, jak se im hybum kšefty. Šály s čapkami, fusekle, trička, ubrusy, firhangi do oken, baňki, pochutiny, hlavolamy a rozličny tovar se tu tisni na par metrach čtverečnych, do tego indiani kajsik z Bolivie co tu u nas už zdomacněli, vyhravaju songy, jak z knižek o načelnikovi Vinetu. Zajimáve kaj ti rudi bratři vzali vypalovački, aby mohli ty pisnički z prerií napáliť na cedéčka? Možná im to tam pašuje bratr Olda Shetrný. O kus dali žasnu, že je tu nové zlatnictví, nos mam na vyloze, prohlížim se šperki ze zlata a naraz mi to v pale zacvakně, že to su asi socialni davki promjenjene na „gold“ a ja nestojim u zlatnictva, ale před ka ef céčkem a ve vnitřku je protičunkovske shromaždění razovítych občanu města. Valim rači pryč bo oni su taci „udělani“ a nerad bych se s nimi dostal do křižku.

No nic, dešč už ustal, tak vytahuju velbona z futralu, nasazuju ultrazooooma do rychloupináci hlavy a začínam pátrať po zlatém řezu. Pomyslně dilcovu metodu dělim scenu na LCD displeju na třetiny, usazuju vanočni jolku do správné polohy, knefel na manuál, pohrať se s clonu a časem a už se čip pere se zabjerem. Lítam po naměsti jak geodet, ľudi usrkavaju punč, sleduju po očku ty rudě šamany, jak jim nabizaju jejich elpíčka a vánoce už čuť ve vzduchu. Za hoďku mam pazury zmarzle, jak Sulovski na Everestu (rukavicam je fajně na sedačce v zamknutem autě…pozn. autora), tak balim fidlatka idu se tež poslechnuť, jak indyjáni hledaju superstar a pomalu se loučim s Masarykovym placem. Při odchodu mi to však neda, minu bezďáka co voni jak žumpa bez trativoda a fusy mo, jak z kozi pitky šrajtofeľ, počkam až mi ze zabjeru odjedu pracovnici s dvoukolakami v apartnich oranžovych džiskach a začínam ukladat na esdekartu, pan aromaticki snimek. Za sebu slyšim jakesi male děcko, jak se pyto tatinka: „Co to tam ten pán dělá? Na co má ten stojánek?“ a tatinek znaly pomjeru odpovidá s vychovnu intonacu:“To je fotograf.víš?!“ Tož potěšilo mě a zahřálo u chlopni, že něřeknul, že to je jakysi blbec co tu šmatle po trovniku. Prý „fotograf“,jéééééééééé …… no dost sebechvaly, pišeme dali, ať inkoust něvyschně. Naposledy (pro dnešek) uslyšim okarinu a volani manitua, pohledem přejedu řady stanku a lamp co vypadaju jak svitici zubařske načini a definitivně balim načíni po skončené fotovycházce centrem Ostravy.

Snad se letos nad salatem a u šupin, potkatě ze svojimi blizkimi, prožijjetě hezke chvilki, aji kdyby papuče pod stromkem byly male, nebo knižka už přečitana, bo hlavni je mit kolem sebe rodinu a blizke.

Přeju bohateho ježiška a jak vam mezi popelku, mrazikem a pyšnu princeznu zbydě chviľa, mrknitě třeba na našu domenu, kaj snad zase cosik přibude. (www.havlaskovi.cz) Srkejtě u teho ajerkoňak, svařak, punč a nebo radka a spočnitě alespoň o svatkach. Bo zas to sleti jak lavina z Materhorna, rajechtle vystřelitě, možna se aji pyski kapke ožeretě a už tu stoji Kašpar, Melichar a Baltazar a my začíname nanovo robiť a vydělávat a těšit se na další svatki, prazdniny a vanoce. Ja, ja řetizkač života nikdy něstavi!!

Ščasne a veselé a Pohodu Furt v tym dvatisiceosmym