Istě stě si těž všimli, že aji diki ostravakum se zvedla vlna industryjálnich fotek a fotografistu. Je to dobře, bo to je moderni a uchováva to aspoň na paměťovych medýjach a harddiskach fotki fabrik, šachet a zavodu, keré beztak jedneho dňa spadnu, abo jich roztřihajů tymi autonužkami. Na technicke pamatki u nas zatím v rozpočtu moc nězbyva.

Mnje osobně tež chytla ta kategorija foceni za chlopeň a tak žech se dluho brusil zubek na Dolni oblasť ve Vítkach. No a jak řyzenim teho šéfa navchu (či osudu pro ate isty) to byl pravě ZUBEK, kery mi zajistil volňáska na focení pod pecami. Kdo něznátě ZUBKA, tak věztě, že to je třinecki chachar co krom inego foti hlavně werk v Třiňcu (http://photozubek.ic.cz). Šmatle věčně s kanonem, či jak se to jeho dělo nazýva, k temu stativ a cvaka železarně v pohledach, jake by ani Saudek něvyčaroval. Pravda, Saudek je specialista hlavně na tluste kity a vělki …….oči, ale to něva.

No, ale zpatki ku tematu, ať něskaču na iny příběh. Raz mi Zubek křestnim Pavel (řikejme mu třa Palo) napísal do majla, že idě ze synkami z jejich fotokružka cosik blejsknuť do Vitkovic a že mu v prezenčce zbyva volna kolonka, tak estli něchcym tež se zafotiť? Tuž baže ja, taka nabidka se něodmita, bo přiležitost třa čapnut za drdol.

Slovo dalo slovo a už my se schazali, jak švabi na radegast u vratnice do Dolni oblasti. Zlustrovali nas, jak při vstupu do sněmovni, na paly my nafasovali blembaki v bílych barvach (to aby nas pruvodkyňa měla furt na očach mezi tymi rezavymi rulami a aby nam na paly cosik něspadlo, bo jeden nikdy něvi). Po paru metrach, kdy svjetlo našim čočkam nepřalo, bo nahoře kdosik zatahnul žaluzki, začala akca“fotodostihi“. Po očku sem kukal, kdo co vytasi z kabele a batoha a tajně sem dufal, že muj Panasonic efzetsedum nebude pusobiť vedle tych zrcadel jak děcka hračka. No stud opadnul a 6 ľudi se rozprchlo kolem peci. Ten po čtyrech lozil u Veruny (to je taki vagon na žeľazo), další na žebřiku, jedna děvucha (jasne aji baby focum prumysel) štelovala stativa do polohy vhodně k makrozaběru, iny honil bubliny ve vodovaze a já kukal jak se robi profifotki. Tež sem cosik nakomponoval, bo ruly na oranžovych cihlach ve mně evokovaly ruzne jinotaje. Do teho naša pruvodkyňa, taka fajna vitkovicka robka, přednašala praxi ověřeny příběh pecí, pecařů a dalšich co tu v historii něchali sily, zdravi a tak. Aji velin z čudlikami byl fajny a tak žech se na par minut stal Hujerem.Tež tam bylo spousta ovladacich prvku, jen kožena sesle byla nahrazena polstrovanym křeslem. Vystřidali zme se spořadaně v kamrliku, každy cosik prohnal čočku a šlo se pod pece.

Tajemno tu dycha z každeho kuta, tam je mantel jak z azbesta, tam zas cosik jak žilotýna, vedle lyžka jak z kovoveho bagrosaura, no raj pro ľudi co to radi fotja. Blesky nam cvakaly jak kryminalistum z Lasvegas, akurat, že nas někontroloval Grisom ani ten s tu rezavu palu co ju nosi vybulenu, jak naš někdejši vladní šef. Jak mi z teho chozeni začla hlasit kontrolka navštěvu wecka, vzdalil žech se za jakysi roh, ulevil ledvinam a valil zpatki ku zaparkovanemu stativu. Pruvodkyňa oči navrch hlavy, bo pry tam maju senzory a možna žech spustil alarm u kuklaču. Naštěsti to byl neosolený poplach a tak se šlo dali.Paměti na kartach ubyválo, akumulatory pozbyvaly voltampery a my se bližili k zlatemu hřebu vyleta. Vítkovicka kastelanka nam odkodovala a odemknula aji halu, kaj zřejmě Žil Vern skovaval ty svoje bazmeky. Šicí stroj pro obry, figurki na šachy v dvumetrovem provedení, maznički, olejnički, vački a hřidele – no ocelové město v realu. Chvilu zme drželi pietu před umem našich prapraotcu a pak už zavěrki cvakaly na plno. Sem tam a něnapadně sem mrknul na Pala, jak se ku temu stavi, co a jak šteluje,ale knovhov sem mu něukradnul. Venku, kaj už se mezytym ganc zetmělo, zme pofulali, jak se tam mezi tymi nytovanymi stavbami prohaňal aji Vyndísel (znatě ho jak s třemi ikskami na karku malem odstřelil na Vltavě bombu ruskich anarchistu) pak zme potřepali pazuru pruvodkyni za profidřisty a trpělivosť a valili domu ku komputeram zpracovavať naše ulovki. No a tak už vim, jak se foti industryjál. Chce to dobre svjetlo, nabitu baterku, dobre oko, tpělivost, stabilni stativ a kreatyvitu umělca. A pak něni boha aby se to aspoň vam samotnym nělibilo.

Uznejtě sami, kam se hrabu pražaci s hradčanami na naše nasvícene pece. Až raz bude Wilis točiť pokračovani Armagedona, možu NASA natočit tu v Ostravě, bo startovaci rampu už tu mame.

U dalšich přihod z meho fotoživota zase brzo napřečtenu. Až mi zbyde chvilka času, apgrejduju aji naš rodinny web www.havlaskovi.cz a přidam tam tež ty svoje story.