Šokující odhalení

Šokující odhalení
Čtenáři našeho webu vědí, poté co si přečetli dopis Maryčky rozené Magdonové vrchnímu tajnému radovi Wikullilovi do Vídně, že rodina Magdonů ze Starých Hamer byla početná a nikdo z nich, nezahynul tak, jak mu to předepsal Petr Bezruč. Autor Slezských písní popustil uzdu své fantazie na špacír a psal a psal a psal.jednu baladu za druhou. Jak předejít zlobě až se ctitelé Vladimíra Vaška vzpamatují z šoku, že jejich miláček je zpochybněn a sešikují se do protiútoku? Snad tím, že budu tvrdit, že se pouštím do stejné básnické alegorie či nadsázky – jako Petr Bezruč.

Tak tedy. Maryčka žije. Pardon, nezemřela po skoku do Ostravice a neskončila u zdi kostela ve Starých Hamrech. Její sochu považuji za jakési „díkuvzdání“ všem nešťastným sebevrahům. Paradoxem zůstává, že i dnes si mnozí čtenáři Slezských písní, snad už to není povinná četba, myslí, že Maryčka skočila ze skály do řeky, aby se utopila. Chyba chyboucí, Ostravice na svém horním toku byla a je říčka s hloubkou po kolena. Ví se, kde měla spáchat ten hrůzný čin? Někde po cestě do Frýdku, kam ji vedl četník, protože kradla dřevo. Krást se nesmí, ani na panském Říkat něco jiného je nabádání k trestnému činu.. Jediná tůň, kde by se podařilo utopit se, byla a je v Ostravici, na místě zvaném Peřeje. Jenže četník ji vedl v zimě, …..v mrazivé chýši, ptáčata zbyla….. , proč by chodil po zmrzlém břehu Ostravice plném neproniknutelných olšin, když formanská cesta do Frýdku je pohodlnější a bezpečnější. Navíc to byla „úřední“ cesta.

Dejte pokoj, plahočit se pěšky do Frýdku, když z Bílé jezdil do Frýdlantu vlak a pak se dalo přestoupit na trať Kojetín – Ostrava? To mi nepasuje. A navíc, kde viděl Vladimír Vašek ty skály? Připouštím možnost, že kamenné lomy už tenkrát v Šancích nebo na Mazáku byly, ale byly relativně daleko od cesty i od řeky Ostravice. Je pravdou, že řeka si vyhloubila své kamenné koryto, ale terminus technikus skály? Dnes je tato oblast zatopena přehradou a nelze tedy udělat policejní opakovačku z místa neštěstí. Ale ruku na srdce, je možné, aby se Maryčka vyškubla četníkovi, v případě, že by šli pěšky a nejeli vlakem, přebrodila řeku Ostravici, vyšplhala se na „skály“ třeba lomu v Šancích a pak skočila do…dolů? Milovníci Slezských písní řeknou : možné je všechno. Maryčka byla mladá, svěží, ostuda blízko a do Frýdku bylo daleko. Četník by to pak také neměl jednoduché. I za císaře pána (psal se rok 1892, nebo tak nějak) musel sepsat protokol o tom, že se mu obviněná vysmekla, on ji neuměl chytit, musel by popsovat jak poskakovala po skále a …. jak zdůvodnil, že neměla pouta? Neodemkl je, když se chtělo Maryčce čůrat a Petr Bezruč taktně tuto skutečnost obešel? O tom všem by měl být zápis na frýdeckém komisařství a mělo by se tedy na odhalení pravdy pracovat. Pravda vítězí. Je-li zájem.

Básnička se však tenkrát hodila, ukazovala slezskému lidu a nejen jemu, poměry v Rakousko-uherské monarchii a zajímavé je, že tato sžíravá kritika zůstala bez odezvy úřadů. My jsme se ve škole učili, jak to za Habsburků bylo hrozné a tu se objeví slezský bard, který napíše to, co napsal. Klobouk dolů, před jeho odvahou a sveřepostí. Otázkou však zůstává, zda popis události byl pravdivý. V případě, že vídeňské úřady věděly, že si to starý ještěr vycucal z prstu, nechaly jeho tvorbu téměř bez povšimnutí.

Proto, abych nemusel složitě vyvracet básnickou zápletku Petra Bezruče, rozhodl jsem se, že Maryčka rozená Magdonová neskočila a tedy zemřela po letech přirozenou smrtí, třeba sešlostí věkem. Stejně tak nezmrzlo na Hamrech pět „ptáčat“. Již delší dobu pátrám po osudech sourozenců Maryčky a věřte, že svět je plný šokujících odhalení – v duchu Petra Bezruče, poštovního úředníka z Místku a majitele chaty na Ostravici.

S úctou a pokorou
Jiří Jezerský

Popis obrázků:

3) Dnes zatopené Šance Řečice, velmi sevřené údolí s kamenným korytem řeky. Může to být místo sebevraždy?