Ve snaze o vybudování průplavu Dunaj-Odra-Labe (D-O-L) má i Ostrava, jako velká průmyslová aglomerace, svoji krátkou epizodu.
Pod hlavičkou ČSVTS proběhly v Ostravě ve dnech 24 – 27.6.1974 „Desáté Plavební dny“. Byla znovuotevřená problematika výstavby průplavu, jeho využití a dopad na celý průmyslový region. Problémy s přetížeností železniční sítě, přepravou velkých a těžkých kusů (komponenty pro jadernou energetiku, části investičních celků, díly pro stavbu lodí apod.), přesahující svými rozměry drážní profil a váhou únosnost silničních mostů, jasně dokázaly potřebnost této dopravní cesty. Zájem o dopravu válcovaného matriálu, chemikálií, uhlí, koksu, nákladních automobilů apod. byl i ze strany ostatních velkých podniků.
Na řece Odře u osady Kopytov, byla z larsenek vybudována 40 m dlouhá nákladová hrana provizorního přístavu Bohumín.
První plavba s materiálem (50 tun trubek pro NDR) se uskutečnila 5.4.1975. Další asi o týden později (56 tun trubek pro NDR). Plavby byly realizovány prostřednictvím polské plavební společnosti Žegluga na Odře, za zvýšených, téměř povodňových stavů na jinak nesplavné řece. Poláci na tyto akce používali remorkér Loš 01 (2) , vodomet (1) a nákladní čluny o nosnosti 150 tun. Devátá a desátá plavba s válcovaným materiálem po 80 tun pro Finsko byly vypraveny 4. a 6. dubna 1976. Úhelníky a pásková ocel z produkce VŽKG, NHKG a Železáren a drátoven Bohumín. Uskutečnily se také zkušební plavby s nákladními vozy TATRA. Ve dnech 4. a 5. října 1981 byly vypraveny dva čluny po
62 tun. Ocelové trubky pro továrnu na výrobu zemědělských strojů v Plocku. V Kozlí byly trubky přeloženy do větších člunů. Zkušebních plaveb s materiálem bylo vypraveno celkem 17. Bližší informace k ostatním plavbám se mi nepodařilo vypátrat.
V srpnu 1975 byl vypracován „Investiční záměr na plavební zpřístupnění přístavu VÍTKOVICE pro lodě 600 tun“. Jednalo se o regulaci řeky od soutoku s Olší po přístav v Přívoze.
V Domě kultury VŽKG proběhla 8. a 9. června 1976 konference o dopravě těžkých a rozměrných nákladů ve vodní a silniční dopravě.
30.6.1976 se uskutečnila jednání s polskými partnery o rekonstrukci Ratibořského práhu (4), který je překážkou pro plavbu. Je požadována jeho úprava tak, aby mohly proplout lodi o nosnosti 500 tun. VÍTKOVICE slíbily vyrobit vrata pro plavební komoru. Dalším limitujícím faktorem pro velikost plavidel je plavební komora v Kozlí o rozměrech 5,34 x 41,9m.
Dne 1.12.1976 byla spuštěna na Odru osobní loď Vítkovice 2 (3). Původním záměrem bylo používat tuto loď jako průzkumné plavidlo. Jak se později ukázalo na řeku Odru byla naprosto nevhodná.
Byl zřízen provoz VÍTKOVICE 750 letecká a vodní doprava (oběžník č. 12/1977 ze dne 1.8.1977). V prvním patře závodního hotelu VÍTKOVICE, nad vstupem do tělocvičny, byly kanceláře s dispečinkem letecké a vodní dopravy. Vstup do čtyř rekonstruovaných místností byl ze strany jídelny Lesík. Úsek vodní dopravy měl čtyři pracovníky. Vodní doprava VÍTKOVIC vlastnila dvě lodě. První byla již zmíněná osobní loď Vítkovice 2 (3)a dále byl zakoupen osvědčený vodomet (1), který dostal jméno Bobra. Loď byla dodatečně vybavena echografem (5). Pomocí této lodi se dalo plout po Odře za zvýšených vodních stavů. Kromě plaveb na hraničním úseku řeky a několika cest do Kozlí se uskutečnila i plavba po řece Ostravici (24.7.1980). Této plavby pod Sýkorovým mostem, kolem výstaviště Černá louka, rudištěm až k jezu pod ulicí Rudnou se zúčastnil i kameraman ČST. Loď Bobra s posádkou (kapitán a strojník) byla také přítomna u prvních snah o otevření řeky Moravy pro rekreační plavbu. Rekreační středisko Pahrbek u Napajedel 25.7.1984.
Pomocí buldozeru byly v hraničním úseku řeky Odry (mezi provizorním přístavem Bohumín a soutokem s řekou Olší) za nízkého stavu vody provedeny prohrábky brodů a štěrkových lavic. Řeka si však žije svým vlastním životem a po stoupnutí hladiny vody se vše vrátilo do původního stavu.
Dne 17.5.1982 VÍTKOVICE zadaly vypracování studie „Splavnění Odry do Ostravy – 1.etapa“.
V průběhu září,října a listopadu 1982 se loď OSTRAVA(3)s posádkou (kapitán a strojník) zúčastnila plavby po evropských vodních cestách. Byl natočen krátký film s touto tematikou. Reportáž z cesty je uveřejněna v Jiskře dne 5.1.1983.
Byla ustanovena smíšená „Československo – polská komise“ pověřenců a později i projektantů, zabývající se možností co nejrychlejšího splavnění řeky Odry z Ostravy do koncového přístavu v Kozlí. Z dostupných materiálů je zřejmé, že polská strana byla ochotna financovat a realizovat úpravy Odry na svém území až po soutok s Olší. Délka úseku Odry z Ostravy do Kozlí je asi 74 km.
K uskutečnění této myšlénky však chyběla politická vůle. Stačilo, aby se předsedové vlád Polska a Československa sešli na společném mezivládním jednání. Podepsali závazný dokument a mravenečkové z podzámčí se mohli pustit do práce. Vše potřebné bylo připraveno. To se však nestalo.
Pracovníci z úseku vodní dopravy začali postupně odcházet. Lodě byly rozprodány a úsek vodní dopravy přechodem na podnikatelskou jednotku 750 ke dni 1.8.1991 zanikl. Jako němý svědek těchto událostí je dodnes na břehu Odry opuštěná nákladová hrana provizorního přístavu Bohumín. Prováděné úpravy břehů jsou pouze protipovodňového charakteru a řeka si nerušeně plyne dál.
pokračování članku naleznete na: http://pruplav.blog.cz/
Vypracoval: Zdeněk Víteček , 05 / 2007