V Sudbury jsme oslavili 140-cate narozeniny Kanady unikatnim zpusobem: na viaduktu pres sudburske nadrazi jsme slavnostne vytahli do vysky 64 narodnich vlajek. Bylo to nadherne, kdyz se ceska vlajka vytazena na stozar trepotala ve vetru.
V Sudbury zije 80 registrovanych narodnostnich skupin v kanadske multi-kulturni rodine narodnosti s populaci kolem 150.000 obcanu Sudbury.
Projekt vyveseni narodnich vlajek na stozarech kolem mostu zapocala Svycarka Ursula Sauve v minulem roce; vsechny narodnostni skupiny byly vyzvany, aby mezi svymi prislusniky vybraly $1,200 na zakoupeni vlajek a montaz stozaru na most. Z 80 skupin se 64 vzchopilo a penize vybraly a most je dnes ozdoben vlajkami domovskych statu. Tech 16, ktere penize nevybraly se dnes chytly za nos, doslovne, a usiluji o dodatecne stozary a svoje narodni vlajky na moste, napriklad Rusove, Turci a Rumuni, Vietnamci, atd.
Vlajky se budou trepotat na moste pernamentne a navstevnici Sudbury budou zirat v uzasu, tak jako zirame my Sudburane, kdykoliv pres most jedeme. Pry je tento druh vyzdoby mesta a myslenky multukulturalismu unikatni na tomto kontinente.
Troufam si predpovidt, ze do 5-ti let, bude mit takovou paradu mnoho mest.
Kanadske narozeniny je narodni svatek, ktery mne absolutne fascinuje: Dominion Kanada vznikl zakonem z britskeho parlamentu 1.cervence 1867; timto zakonem vznikla nejslusnejsi a druha nejvetsi zeme sveta.
Nejvetsi?, zepta se kdosi, se snadno dokaze zmerenim rozlohy, 10 milionu kilometru ctverecnich; Kanada polozena na Evropu by se rozkladala od Moskvy po Lisabon , od vrsku Skandinavie az ke stredozemnimu pobrezi Afriky.
Hlavni pricinou formalniho vzniku Kanady byla obcanska valka v USA (1861-66), ktera vytvorila nepodlozene obavy v britske kolonii, ze by Americane mohli anektovat britskou kolonii do Spojenych statu.
Toto se nikdy nestalo, ale tradicni, evropske mysleni, ze velky soused je vzdy hrozbou, byla jedna ze tri hlavnich pricin papiroveho vytvoreni Kanady.
Druhou a nemene dulezitou pricinu vzniku Kanady bylo zakoupeni Aljasky od ruske, carske vlady. V roce 1867 zaplatila americka vlada 7.2 milionu zlatych rublu za Aljasku, ktera se tuli na zapadni hranici Kanady.
Co mi pripada fascinujici, ze hranice Kanady a Aljasky byla stanovena podle 141-ho poledniku; a jizni hranice mezi Kanadou a USA je urcena podle 49-te rovnobezky.
Dovede si nekdo predstavit vyraznejsi ilustraci slusnosti mezi obrovitymi staty?
Ano, SLUSNOST jako zpusob zivota mne fascinuje od prvnich dnu v Sudbury.
Uveri mi nekdo, ze za 26 let zivota v Sudbury jsem nikdy neslysel hadku mezi sousedy? NIKDY! A to jako Ostravak musi zduraznit, a furt opakovat, ze muj dedecek se hadal pres plot se sousedem desetkrat za rok, ze spolu nemluvili a zas mluvili, a muj dedecek nebyl hadavy clovek; ani soused Zvolsky nebyl, ale takto si vyrizovali sousedske spory – kriceli na sebe a nekolkrat se i porvali, hahaha.
Kolik hadek jsem slysel na schodech v cinzaku; nakonec ta urvana situace mezi sousedy v prazske vilce, jak hezky a presne znazornil reziser Hrebek ve filmu Pelisky, mi spise pripada typicka nez exoticka. Tady se sousedi nehadaji…
Moje prvni zamestnani dulniho merice bylo v rudnych dolech Falconbridge, a prohlasuju na svou cest, ze jsem nikdy neslysel horniky kricet jeden na druheho; tento rozdil, znaje pracovni prostredi v ostravskych uhelnych dolech, mne absolutne sokoval; v ostravskych dolech totiz poroucel ten se silnejsim hlasem, a kdo nemel hlas jako bucici byk, se stajgrem nebo usekovym technikem nemohl stat; vzpominam si reditele Pavlonku, ktery kdyz zacal rvat, tak jeho hlas se rozlehal siroko daleko, a jeho podrizeni se chveli jako osika, jako huspenina.
Zdejsi slusnost je krasna; vzpominam si, jak na umyvadle v satnach lezely hodinky a prsten asi tri dny; kdosi se zranil v podzemi, vytahli ho nahoru a umyli ve sprchach, a on si sundal hodinky a tezky prsten a polozil to na okraj umyvadla a zapomnel tam. A hodinky a prsten tam lezely, az se vratil do prace.
Povazoval jsem to po sve ostravske zkusenosti ze saten za neuveritelne; v Ostrave si clovek nemohl odlozit mydlo, kdyz se myl, aby ho nekdo okamzite neukradl, a proto jsme mydlo meli v sitce ze silonu na zapesti. Zapomenout v satne boty ci kosili bez dohledu znamenalo uz ty boty nebo kosili nikdy nevidet.
Nerikam, ze se v Sudbury nekrade, ale tvrdim, ze vetsina lidi nekrade.
V Ostrave, kde kradl kazdy, se rikalo, ze co neni pribite nabo prilepene, to se ztrati…
Ale slusnost spocivajici v tom, ze se tu nekrici a nekrade (jak jsem to vnimal
doma) asi neni dost pro ilustraci slusneho, nejslusnejsiho naroda.
Vzpominam prvni zimu v Kanade. Nikdy jsem pretim nezazil mraz -40C, a takovy mraz byl prvni pracovni den po novem roce 1982. Vybehnul jsem rano z domu, abych vyjel na sachtu, ale starter v tom mrazu jen skytnul a nenastartoval motor.
Sedel jsem ve znacne panice v tom desnem mrazu v aute, kde kozena sedadla byla mrazem ztrvdla jako dubova lavice, co budu delat. A v tom okamziku prichazel soused Gagnon s klicky sveho auta v ruce a rekl: Ros, ty sis nezaplugoval auto, a tady mas moje klice a jed do prace.
Plugovat auto? Co to je?, zapipal jsem otazku.
Inu to se motor napoji na elektrinu aby ohrivaci telisko udrzovalo v takove mrazu olej v tekutem stavu, rekl Percy Gagnon, a slibil mi, ze mi dobije baterii a ukaze jak se auto v Sudbury v zime pluguje, a ja jsem odjel jeho luxusnim Chryslerem do prace. Kdyz jsem se vratil, baterie byla dobita, elektricky kablik pripojeny k motoru a Percy mi vysvetlil jak v tom mrazu budu plugovat auto…
Takovych historek, jak se lidi chovaji v nejslusnejsi zemi sveta mam desitky, ale jeste jednu s policii, aby ta obecna slusnost, vlidnost, ba i laskavost byla
jasna:
Na pocatku naseho prvniho leta 1981 v Sudbury moje zena Eva zaklapla dvere nasho bytu a klice nechala uvnitr; stala venku se dvema batolaty, nasimi synky a nemohla se bez klicu dostat dovnitr, leda ze by cekala az se vratim z prace.
V anglickem kurzu pro nove usedliky v Sudbury nam instruktorka kladla na srdce, ze v kazde tisni a neblahe situaci, ma clovek volat v prvni rade policii.
Policii?, ptal jsem se tehdy, po svych nekolika zkusenostech s policii na silnicich ve vlasti, kde policii byla k okrikovani, usmernovani a udelovani pokut a vesmes neoblibena jako poslusny nastroj odporneho rezimu?
Eva byla v tisni, sla k telefonu a zavolala policii a vysvetlila co se ji stalo.
Za nekolik minut prijel policejni vuz, dva konstablove obhlidli situaci, a zavolali radiem pomocnika – policejni vuz se zamecnikem. Ten prijel za nekolik minut, odborne otevrel zaklapnute dvere. Eva se svijela hlasitou vdecnosti a dekovanim a ti konstablove rekl ‚To neni pro nas zadny problem, zavolej nas kdykoliv…‘, zasalutovali a odjeli.
Kdyz jsem prijel domu z prace, Eva mi svou panickou situaci vypravela, pri vykladani se rozplakala dojetim a rekla: Co jsme v te Ostrave provedli, ze tam jsou lidi na sebe jako psi, kdyz je to tak dobre, kdyz jsou lidi jeden k druhemu slusni?‘
‚Neplac, zeno, rekl jsem filosoficky, a bud rada, ze jsme tady ve slusne zemi.
Uplynulo par let, a pozvali jsme moje rodice na pulrok do Kanady (1987).
V sobotu po prijezdu jsme jeli na prvni vikendovy nakup do potravinarstvi Dominion. Nasi synci tlacili vozik, maminka s otcem koukali na ty plne regaly a doslovne zirali. Eva nakladala potraviny do voziku, a kdyz byl plny, poslal Rostika pro dalsi vozik. Moje maminka mne zacla tahat za rukav se slovy, at Eva neblbne, vzdyt nemuze mit dost penez, aby to zaplatila.
Nestarej se, maminko, rekl, jsem, Eva vi co dela a Eva plnila druhy vozejk.
Kdyz jsme dotlacili ty 2 voziky plne potravin, a pochoutek, ktere maminka nikdy nevidela neochutnala, byla matcina panika zjevna slovy: to nemuze zaplatit, rekla.
Pokladni odebirala zbozi, a matcina hruza rostla. z mladika, ktery balil zaplacen zbozi do voziku nespoustela oci. Eva zaplatila sekem a dva pomocnici odjizdeli se dvema voziky ven z obchodu.
‚Kradou Ti nakup, kradou ti nakup, kricela moje maminka a bezela za mladenci, kteri naskladali nas nakup do kufru auta a s prazdnymi voziky odesli.
Maminka si sedla do auta a usedave se rozplakala.
Proc babicka place, optal se 8-mi lety Petr?
Proc places, babicko, zeptal se 11-ti lety Rostik?
‚Co jsme v tom Ceskoslovensku provedli, rikala maminka mezi vzlyky, ze tam nezijeme dustojne, jako vy tady v Subury?
Nevim, maminko, rekl jsem smutne, a jeli jsme domu na Wembley.
Pravda, slavili jsme 140-narozeniny Kanady, ale hlavne jsme slavili slusnost.
Zdravim a preju hezky den a vsecko dobre, rf