Osada Odra byla havířská kolonie v Ostravě Přívoze na konci trasy autobusu č.29. Byla obklopena haldami a kousek za ní tekla řeka Odra. Když se projelo kolem sazovny, stál po pravé straně silnice Šimečkův ,,ranč“,dále pak projela dvacetdevítka přes černý potok s jeho typickou ,,vůní“ a už vjížděla do kolonie. Projela kolem Konzumu, kam jsme chodili nakupovat, hned vedle bylo řeznictví a svého času i mlékárna, následoval park a invalidovna. Celá osada byla postavena z cihlových pavlačových domů, které byly seřazeny do pěti řad. Všechny byly navlas stejné, do bytů se procházelo malou síní přes kuchyň do světnice. 
Záchody byly na pavlači. Všechny řady lemovaly nádherné, vzrostlé kaštany. Jaro tam bývalo nejkrásnější, ty kvetoucí kaštany, v parku třešně sakury a všude kolem zlatý déšť. Nevím, kdy byla osada postavena, ale má babička se v ní narodila roku 1914. Když se vdala, přesídlila jen z páté řady do první, kde dostal dědeček byt, protože pracoval na dole Odra, které tyto byty patřily. Kolonie měla i domy pro úředníky tzv. ,,štajgerhausy“No a směrem k rybníkům stály už jen vilky, 
ve kterých bydlel třeba pan doktor a bývalí důlní ůředníci. Bylo tam i krásné fotbalové hřiště uprostřed lesíka, které proti větru chránily vysoké topoly. Na okraji stála dřevěná bouda plná dřevěných pilin, kterými se hriště lajnovalo. Kousek dále zase bývalá kuželkářská dráha s šatnami pro fotbalisty. Vše bylo postaveno z dřevěných desek, které pomalu tlely a vydávaly zvláštní nezapomenutelný odér, uprostřed tomu
vévodil starý kulečníkový stůl. Na konci onoho lesíka, hned u silnice stály za plotem zahrádky jako dlaň. Ještě dneska slyším vrzavý zvuk pohybující se branky, když jsem tam běžela za babičkou. I před domy byly maličké zahrádečky a hlavně šopky na různé harampádí či domácí zvířátka. Když hodně pršelo, Odra se vylila ze břehů a zaplavila kolonii vodou, sklepy byly zatopeny po strop a v posledních řadách měli nájemníci vodu i v bytech. No a to jsme potom nasedli do necek nebo si vytvořili provizorní vory a plavili se mezi domy jako v Benátkách. 
Svého času nás také přezdívali ,,uhlobaroni“to když nákladní auta zavážela haldy a na šachtě byla nějaká porucha v prádle, tak náklaďáky byly přeplněny uhlím. Měli jsme s řidiči náklaďáků tichou dohodu, když měli na korbě místo kamení uhlí, vždycky dlouze zatroubili a lidé brali káry, staré kočárky a mazali na haldu sbírat kusy uhlí.Měli jsme sklepy přeplněny a někteří je i prodávali. Byla tam knihovna, lékař, veřejná prádelna, školka a v neposlední řadě i agitační středisko, kde při slavnostních příležitostech statečně 
vyhrávalo duo zvané,,Cintlerboys“kdy starý pan Cintler tahal heligonku a paní Cintlerová vší silou bušila do bubnu.Řady cihlových domů, konzum, haldy, staré kasárny, brigádnický dům, hřiště, štajgerhaus, vilky, rybníky i důl Odra je pryč, na jejich místě vyrostla čistírna odpadních vod a nic už nepřipomíná, že tady kdysi byla.
Snad všemi, co tady kdy žili, tak milovaná ODERKA…..
pro Ostravci.cz Tatana Bimkova