Ač vědomí přítomnosti uhlí v okolí Moravské Ostravy bylo již velmi starého data, uhelné hornictví se stalo městotvorným činitelem teprve v návaznosti na rozvoj železářského průmyslu a železniční dopravy. Kapitalistická industrializace vynesla tehdy uhlí na první místo mezi energetickými zdroji a surovinami. Rozvoj uhelného průmyslu na území Moravské Ostravy a okolních obcí souvisel bezprostředně s celkovým rozvojem ostravsko-karvinského revíru a s jeho dynamikou. Na samém prahu průmyslové revoluce (v roce 1832) se v revíru vytěžilo asi 16,3 tisíce tun uhlí. Do roku 1852 objem těžby vzrostl na 167,8 tisíce tun a pak nezadržitelně stoupal. Roku 1882 dosáhl pak již úctyhodných 2617,7 tisíc tun. 
Zhruba do poloviny století rytmus rozvoje uhelné těžby v revíru odpovídal rytmu rozvoje tohoto odvětví na Moravě a ve Slezsku, ale poněkud zaostával za celkem českých zemí. Těm se začíná přizpůsobovat až od poloviny století – rytmus byl určován především rozvinutějším dolováním na Kladensku.
Od počátku třicátých let kdy se revír podílel pouze 13% na celkové uhelné těžbě českých zemí jeho význam pro české hornictví neustále stoupal. Na počátku osmdesátých let dosáhl již 37% celkového podílu. Zaujímal tak stále významnější místo v ekonomice českých zemí a celé habsburské monarchie.
Přirozeným jádrem západní části revíru se stávaly obce budoucí ostravské sídelní aglomerace v čele s Moravskou Ostravou. Do roku 1948 se stalo hornictví významným zdrojem obživy obyvatelstva Polské Ostravy, Hrušova, Michálkovic a Moravské Ostravy. Ve zbývajících lokalitách se začalo s těžbou až po roce 1849. Nejhorlivější prospektorská činnost se rozvinula v letech 1831-1848, kdy na katastru budoucí aglomerace vzniklo 17 nových dolů. Do dolování byl investován kapitál nejrůznějšího společenského původu. 
Vedle hraběte Wilczka investujícího hlavně na katastru Polské Ostravy se uplatnil i kapitál církevních institucí (olomoucké arcibiskupství a kapitula). V Michálkovicích, v Polské a Moravské Ostravě to byl pak kapitál převážně z rakouského státu. Ještě před buržoazní revolucí v roce 1848 se však setkáváme i s kapitálem buržoazního původu:- do dolování investoval např. majitel železáren v Mariánském Údolí u Olomouce Josef Zwierzina, vídeňský bankéř Rotschild a Moravsko-ostravská uhelná společnost. Na léta 1849-1866 pak připadlo dalších 10 nových založených dolů. Následující období 1867-1872 bylo spíše obdobím dosahování vysokých těžeb a to na základě intenzifikace a zdokonalování těžebních metod.
Šeruda Rostislav