Otec Maryčky Magdonové skončil ve škarpě s rozbitou hlavou, když se vracel z harendy. Slezský bard Petr Bezruč na jeho opilství a tím počínající tragédii rodiny Magdonových postavil část svého věhlasu. Ovšem alkohol jako lék na mnohá strádání jeví se dnes býti velmi diskutabilním prostředkem. Jak znám mnohé havíře, celou Magdonovu lapálii by odbyli svérázně: „Kdo chce kam, chuj s nim!“
Nám ale nejde o alkohol jako takový, nýbrž o veřejné místo, kde se dá získat a popíjet. A to je právě hospoda, restaurace, nebo objekt s poněkud archaickým synonymem téhož – „harenda.“
V Ostravě máme mnoho hospod, kde proudem teče ohnivá voda různých značek. Ale harendu znám jenom jednu. Je to harenda na Landeku, v hornickém muzeu OKD. Patronát nad ní byl přidělen Svaté Barboře a je to tak dobře, neboť název „harenda“ a Sv. Barbora k hornímu řemeslu neodmyslitelně patří.
V oné harendě, o které je řeč, jsme nedávno měli jeden pracovní oběd. Poučeni předchozími návštěvami tohoto zařízení v letech minulých jsme očekávali vlažný přístup a krmi chuti nevalné. Příjemné překvapení na nás dýchlo hned při vstupu. Paní za výčepem se na nás usmála a přivítala nás slovy ZDAŘ BŮH! Také interiér harendy se poněkud provzdušnil, ubylo některých artefaktů, kterými byl přeplácán a pro hosty přibyla ještě jedna místnost. Vzápětí, po usazení se, přišel příjemný člověk s jídelním lístkem a nabídnul nám něco k pití. Významně jsme se na sebe podívali, protože tato ochota byla doposud věcí na Landeku nevídanou. Nabídka byla bilinguální – v češtině i slezsky, tedy „po našymu“. Pro Vaši představu „vypečky z bravka, dušeny kel, kobzole“ znamená pečené vepřové s dušenou kapustou a bramborem. Objednali jsme si menu a bylo i s polévkou jedním slovem výtečné. Naše chuťové buňky si přišly na své a žaludek rovněž.
Další překvapení bylo na toaletě. My chlapi máme tendenci podepisovat se do sněhu a kreslit proudem různé obrazce. Pisoáry ovšem nevyjímaje. Paramálo pochopení pro tuto kratochvíli ze strany úklidového perzonálu bylo zjevné hned nápisem na dveřích: „Přistup co nejbliže, bo aji tak ho němaš tak dluheho.“ Co k tomu dodat. Vtipné, věcné, doporučující a navíc pravdivé. No může pak někdo neuposlechnout?
Jak tedy hodnotíme Harendu Sv. Barbory dnes? Změnil se perzonál a vedení a je to hned poznat. Jídlo je chutné, je ho dost a nemusíte čekat. Hornická atmosféra na Vás dýchá tak nějak nenuceně, není prvoplánová. V letních dnech se dá posedět venku třeba i s dětmi, které mohou skotačit v blízkém okolí. My jsme odešli maximálně spokojeni a určitě se budeme vracet. Proto také tohle dobré vysvědčení posíláme dál, aby se i ostatní lidé dozvěděli, kam za dobrým posezením a něčím lahodným do žaludku.
Přejeme harendě mnoho dalších spokojených návštěvníků a doufáme, že svůj trend si podrží i do budoucna. Takže dobrou chuť a ZDAŘ BŮH!
Více info ZDE: Heranda u Barbory