Od počátku padesátých let 18.století se objevují patenty, kterými státní úřady upozorňovaly na možnosti využití nových paliv, kamenného uhlí a rašeliny a vyzývali, aby se po nich pátralo. Ohlas byl však minimální až na pár jednotlivců, kteří pátrali na vlastní pěst.
První podložená zmínka o přítomnosti uhlí na Ostravsku je z roku 1753. Přerovský hejtman V. Kořenský požádal o výhradní oprávnění ke kutání uhlí. Některé okolnosti nasvědčovaly tomu, že šlo o okolí Moravské Ostravy. O čtyři roky později byl informován majitel Sedlnického statku u Příbora F.K. Josef Sv. pán z Eichendorfu o tom, že došlo k nálezu uhlí na panství Josefa Maria Kašpara – hraběte Wilczka – majitele Polské Ostravy. Začalo se tedy po uhlí více pátrat a zjistilo se, že místní řemeslníci o něm vědí a někteří ho dokonce používají ve svých dílnách. Vše nasvědčuje tomu, že v polovině 18. století byla existence uhlí v okolí Ostravy opravdu známa.
První přesně lokalizovaný nález uhlí byl učiněn roku 1763 (mlynářem Janem Augustinem) v údolí Burňa (údolí mezi dolem Trojice a Terezie) na Polské Ostravě. Nález ověřil kutnohorský šichtmistr Johann Anton Alis. V červnu 1767 vyslal baron Arnošt Locella šichtmistra Johanna Jakuba Lutze s horníky O. Rundthalerem, J. Seereitherem, V. Habermannem a T.Rudou do těšínské části Slezska, aby pátrali po nerostech. Tito hned následující den 9.června 1767, hlásili, že v Burni – v části Adámkova údolí – nalezli výchoz uhelné sloje o mocnosti 0,3 až 0,5m, která se táhla směrem k Jaklovci.
Druhý nález uhlí na Ostravsku byl učiněn v roce 1780 na Landeku na Hlučínském panství, které tehdy patřilo ještě k Prusku. Uhlí objevil důlní měřič Scholze a těžby se následně ujala vrchnost Jan Adam sv.pán Gruttschreiber. Konkrétně ve slojích Vilemína a Juliána a to již na jaře roku 1782.
Dlouho se nikdo nenašel, kdo by zahájil těžbu v Polské Ostravě. Poptávka po uhlí byla tak nízká, že se jeho těžba jednoduše nevyplatila. Uhlím se topilo pouze v císařských věznicích a topilo s ním několik kovářů v okolí. Teprve roku 1787 zahájili Wilczkové těžbu ve slojích Josefi, Korunního prince, Františka a v dlaších třech nepojmenovaných. Hornická činnost se soustředila v Burni v Adámkově údolí, v lokalitě U křivé březy a v lesíku Obora na Bunčáku. Těžba však z počátku jen živořila. V letech 1790-1794 se v průměru vytěžilo jen 800tun uhlí ročně. V roce 1802 vykazovala těžba již 1200 tun. V letech 1812-1822 pak dosahovala těžba postupně ročního průměru 2800 tun.
připravil Rostislav Šeruda